„Právě teď určitě bolí víc letošní ročník,“ usmíval se v cíli Srb při otázce na srovnání obou dosavadních závodů. „Ale je fakt, že letos byl kvůli větru běh opravdu náročnější. Kolem řeky, při obratu na sedmém kilometru to bylo hrozné. Když začalo foukat proti vám, měl člověk pocit, že i když běží po rovině, vlastně stojí.“
Srbovi, který je desetinásobným vítězem poháru Běžce Vysočiny, se tak dokonale vyplatila jeho taktika. „Povedlo se mi to samé, co loni. Hned na začátku jsem si udělal malý náskok a ten si postupně celý závod udržoval,“ pochvaloval si. „Alespoň jsem si nemusel hlídat, jestli vytuhnu na patnáctém, nebo na sedmnáctém kilometru.“
Se druhým místem byl spokojen také Jaroslav Vítek. „Člověk sice jde do každého závodu s tím, že chce vyhrát, ale já jsem viděl, že na Vláďu prostě nemám,“ přiznal.
„Přišlo mi, že se konstantně vzdaluje,“ popisuje Vítek. „Co jsem si měřil na hodinkách, tak na začátku tři čtyři vteřiny na kilometru utekl. Aj ájsem se s ním ani nesnažil běžet.“ V cíli na Srbův vítězný čas 1:13:55.4 nakonec Vítek ztratil minutu a 5,7 vteřiny.
Úsměv na tváři měl po závodech i ředitel Jihlavského půlmaratonu Jiří Holoubek. „Jsme navýsost spokojení,“ pochvaloval si. „Počasí dodali výborné, to klaplo skvěle,“ těšil ho doprovod slunečních paprsků. „A když sečteme startující všech kategorií – rodinného běhu, koloběžek a půlmaratonu, tak jsme se dostali k číslu 1 009,“ hlásil hrdě.
Pořadatelé přitom právě magickou tisícovku vyhlíželi. „Říkali jsme si, že by byla dobrá. Těsně před závodem jsme byli nedočkaví, jestli se k ní přiblížíme. A nakonec to klaplo,“ konstatoval Holoubek.
Zásluhu na tom měl i doprovodný závod koloběžek, který vyhrál Tomáš Penc. „Určitě jsme rádi, že jsme si mohli zazávodit na takhle uzavřené trati. Ta nás ale překvapila svojí technickou náročností,“ líčil Penc. „Zejména sjezd a prudká levotočivá zatáčka do lesa. Tam jsem slyšel, jak ti za mnou málem letí na zem,“ popisoval závodník z Prahy, který se o Jihlavském půlmaratonu dozvěděl na sociální síti.
„Závod koloběžek v Praze ještě není, ale myslím, že příští rok se to více vyrojí,“ očekává Penc. „Jihlava by mohla být jedním z průkopníků. Ještě před vámi to loni, jako první, k půlmaratonu přidružily Pardubice,“ uvedl.
Judista Krpálek: Běhám, jen když musímZatímco před rokem dal pokyn střelmistrům k zahájení Jihlavského půlmaratonu tehdejší fotbalový brankář FC Vysočina Jaromír Blažek, tentokrát pořadatelé z občanského sdružení Sliby - Chyby získali judistu Lukáše Krpálka. „Jsem hrozně rád, že jsem mohl půlmaraton ve svém rodném městě zahajovat,“ těšilo dvojnásobného mistra Evropy a světového šampiona v kategorii do 100 kg. „Škoda jen, že jsem nemohl běžet. Ale můj program je hodně náročný a zase se musím přesunout jinam,“ litoval český olympionik. Ten se už dopoledne ve Žďáru nad Sázavou osobně zapojil do jiného netradičního boje. „Běžel se tam sprint na 250 metrů s padesátikilovým pytlem na zádech. Velmi zajímavý závod,“ smál se Krpálek. „Bylo na tom vidět srandovní pojetí, bylo to příjemné.“ Čtyřiadvacetiletý jihlavský rodák poté připomněl, že v minulosti poslal přihlášku do jiného tradičního podniku, který občanské sdružení Sliby - Chyby pořádá, a to na cyklistickou Jihlavskou 24 MTB. „Přihlášený jsem byl, ale bylo to tak, že jsem v noci před tím přilétal z Koreje, kde jsem byl na soustředění. A ráno jsem měl sednout na kolo a jet. Což by pro mě bylo hodně náročné,“ omlouvá svou absenci. „Je škoda, že to zatím vždy vyšlo tak blbě... Ale doufám, že si někdy tu čtyřiadvacítku nebo půlmaraton zajedu nebo zaběhnu.“ Pokud by si měl vybrat sám, preferoval by prý horské kolo. „V Praze na kole dost často jezdím na tréninky. Občas se seberu a ujedu třeba 150 kilometrů,“ prozrazuje. „Běh bych měl taky rád, kdyby mě z něj tolik nebolela záda. Takže běhám, jen když musím,“ dodal. |
