V září si poranil meniskus, šel na operaci a věřil, že se do lednového turnaje dá do pořádku. Ještě na konci října opakoval: "Stihnu to.“ Jenže po Vánocích přišla rána.
"27. prosince jsem zkusil pořádný házenkářský trénink a koleno nateklo. A já věděl, že je zle,“ vzpomíná.
Hned volal rodině, pak trenéru Pauzovi i třem spoluhráčům. Všem zklamaně řekl: "Do Norska musíte beze mě.“ Házenkářská reprezentace ztratila klíčového muže.
Podobně jako kdyby třeba ta fotbalová přišla před Eurem o Rosického. "Filip na sebe dokázal navázat dva tři soupeře. Ostatní to měli jednodušší,“ říká Jan Filip, zkušené křídlo nároďáku. "Je to nejlepší házenkář u nás. Ale to, že bude chybět, je realita. Nic s tím neuděláme.“
I sám Jícha přiznává: "Český tým bude i beze mě. Dobrých hráčů máme pořád dost.“
Přesto existuje ještě malá šance, že si nakonec v Norsku zahraje. Pokud by tým postoupil ze základní skupiny, může rozšířit svou soupisku. A Jícha by mohl být edním z dopsaných hráčů.
"Je to jen teorie. Musely by klapnout dvě věci – enormně se zlepšit moje zdraví a taky má forma. Když nechytnu míč, nemám tam co dělat,“ říká. "Na 99,9 procenta se účastnit nebudu.“ Dokonce ani do Norska nepojede.
Říkat si, jaké by to bylo, kdyby hrál, by ho umučilo. Navíc by svou účastí mohl rozhodit i tým. "Každý by se ptal, jak to se mnou vypadá. To by nebylo dobré,“ ví.
A ani bundesligový Kiel, za který hraje, ho do Norska nechce pustit. "Tlak tam je obrovskej, ale rozhodnutí je na mně.“
