Když vyjížděl vodním výtahem do startovacího „bazénku“, oživly v jeho mysli i tři roky staré vzpomínky. Stejným výtahem a ve stejném areálu se tehdy vyvážel k olympijským bojům.
„Vzpomínal jsem, kde tu co stálo, jak byly tribuny mnohem větší než dnes a jak bylo všechno honosné,“ vyprávěl Stanislav Ježek.
Zaujal s kánoí pozici na startu, sám pro sebe se usmál a řekl si: Jo, bylo to tehdy tady docela fajn.
V létě 2012 si v areálu Lee Valley dopádloval pro páté místo z londýnské olympiády, načež tvrdil, že byla určitě jeho poslední, protože je nejvyšší čas předat žezlo mladším.
Loni se už ani nenominoval do reprezentace. Jenže letos je zpět a ti mladší stále zdaleka nedosahují jeho kvalit. Zatímco Michal Jáně a Tomáš Rak se v první kvalifikaci singlkanoistů mezi dvacítku postupujících do semifinále neprobojovali, Ježek se s peřejemi rval s přehledem rutinéra. Hlasatel velebil jeho vytříbený styl, na který je vždy radost pohledět.
Jede si pro jasný postup, zdálo se. Vtom... přišla protivodná brána číslo 20, třetí od konce. A český kanoista ji podjel. Musel se vracet, ztrácel čas.
„Hrklo ve mně. O takový sightseeing jsem nestál. Kombinace branek tu jinak nepatří k nejtěžším, takže mě hned napadlo: Takováhle jedna bota by mě mohla stát postup.“
Postupují tři muži a dvě ženyZ první kvalifikace singlkanoistů postoupil z českých mužů do semifinále pouze 10. Ježek, zatímco 34. Rak a 40. Jáně museli odpoledne nastoupit do druhé „opravné“ kvalifikace, ve které bylo ve hře ještě deset zbylých míst do 30členného semifinále - a z osmé a desáté příčky postoupili. Z první kvalifikace singlkanoistek suverénně prošla dál 2. Hošková a coby poslední šťastná i 15. Fišerová, naopak 19. Jančová musela na start odpoledne znovu a neuspěla ani napodruhé (sedmá, 1,93 vteřiny za postupem). V této neolympijské kategorii postupovalo do semifinále nikoliv 30, ale pouze 20 lodí, podle klíče 15 + 5. |
Do té samé brány zajel legendární Slovák Martikán naopak příliš brzy, až se do ní nevešel a vyfasoval tam padesátivteřinovou penalizaci. „Já jsem si říkal: Pojistím to, pojedu dvacítku v klídku - a asi byl ten klídek až moc velkej,“ přiznal Ježek. „Vracelo se mi do ní blbě, protože tam byl docela silný proud. Nejelo mi to nahoru úplně samo.“
Zhruba dvě nebo tři vteřiny tak ztratil.
Za cílem měl ve tváři poněkud strhané rysy, ale hned také věděl, že v elitní dvacítce pro semifinále chybět nebude. Postoupil do něj posléze bezpečně z 10. místa.
Než však k semifinále dojde, čekají na 38letého Čecha dva dny volna. Tak roztahaný program se mu nikdy nezamlouval. „Nejradši mám, když to jde všechno pěkně za sebou. Pro mě bylo ideální, kdybychom hned teď odpoledne jeli semifinále a finále a pak jsme letěli domů. Trávíte potom tady čas trochu připitoměle. Snažím se dělat něco na počítači, ale sedět u něj celý den taky není zábava.“
Což o to, v Praze, kde vrcholné slalomářské akce zároveň i organizuje, se zabaví dostatečně.
Příležitostně pomůže coby expert přes IT technologie i organizátorům na jiných závodech.
V Londýně ve čtvrtek haprovalo wi-fi připojení.
„Ale já se tu snažím radši jim na nic nesahat,“ zasměje se. „Jinde organizují světové závody lidé od vody. Zato tady jde spíš o hromadu najatých profesionálních firem.“
