Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Poprvé na koni? Jakmile jsem se naučila sedět, říká jezdkyně Málková

Když máte doma 12 koní, na koníčky moc času nezbývá. Na koni seděla mladá jezdkyně Kateřina Málková snad dřív, než se naučila chodit. | foto: Archiv Kateřiny Málkové

2 2017
Dvacetiletá závodnice v jezdectví z Boháňky u Hořic v Podkrkonoší Kateřina Málková si koně zamilovala už odmala. Nedávno se vrátila z mistrovství Evropy. Nikdy nepřemýšlela, že by snad dělala jiný sport.

K jezdectví přivedl dnes studentku vysoké školy Kateřinu Málkovou její otec. Láska to prý byla tak velká, že nikdy nepřemýšlela, že by se snad věnovala něčemu jinému. Na svého Bugattiho pochopitelně nedá dopustit. „S koněm se musíte sehrát a navzájem si věřit,“ říká.

Jaké jsou vaše největší dosavadní úspěchy?
Určitě je to trojnásobná účast na mistrovství Evropy a druhé místo na mistrovství České republiky v kategorii juniorů. Z kategorie mladých jezdců mám bronz a z letoška i stříbro. Také jsem vyhrála Pohár národů v Budapešti, taktéž v kategorii juniorů.

Jak jste se k jezdectví dostala? V kolika letech jste se poprvé posadila na koně?
Díky taťkovi, který se jezdectví věnuje celý život, jsem s koňmi v kontaktu od narození. Koně a celou stáj máme doma v Boháňce. A kdy jsem seděla na koni poprvé? Bylo to pravděpodobně už ve chvíli, kdy jsem byla schopná sama sedět.

Čili to byla láska na první svezení? Nebo jste si cestu ke koním přece jen musela hledat?
Láska už od samého začátku. Že s koňmi strávím celý život, pro mě byla jasná volba. Nikdy jsem nepřemýšlela o jiném sportu. Koně prostě miluju odmala.

Jezdectví ale zahrnuje řadu disciplín. Proč jste si vybrala zrovna parkur?
Od počátku jsem věděla, že to bude právě parkur, protože jsem chtěla pokračovat v tom, s čím můj děda a taťka začali. Táta byl předním českým parkurovým jezdcem a českým reprezentantem, takže mám skvělé zázemí, podporu a samozřejmě dokonalého trenéra (smích).

Jaké byly začátky a kdy přišly první úspěchy?
Začínala jsem na poníkovi Čertíkovi, na kterém jsem se učila a který nastartoval moji jezdeckou kariéru. Závodit jsem začala ve dvanácti letech a první úspěchy přišly přibližně za tři roky.

Je ve vaší kategorii mladý jezdec konkurence?
Jezdecký sport je specifický v tom, že soutěží muži i ženy dohromady. Dělí se pouze na věkové kategorie. Protože mi letos na podzim bude už jednadvacet, za rok přejdu do kategorie dospělých a tím pádem budou mými soupeři i padesátiletí profíci. Konkurence je tedy velká.

A jaké to je závodit proti chlapům?
Důležitá není jen fyzička, ale především kůň a schopnost se mu přizpůsobit. Fyzická zdatnost není až tak zásadní, proto se nedá říct, že by nás chlapi válcovali. Na správně zvoleném koni s nimi můžeme závodit.

Parkuristka Kateřina Málková a její Bugatti nad překážkou. Závodit začala asi...

Parkuristka Kateřina Málková a její Bugatti nad překážkou. Závodit začala asi ve 12 letech.

Trénujete často a jak příprava vypadá?
Skoro každý den. Koně musí chodit pravidelně ven, nejméně jednou denně. Jejich trénink se sestavuje v závislosti na závody, které mě čekají. Před nimi je samozřejmě příprava intenzivnější, naopak po závodech si i koně potřebují odpočinout. Ostatně jako každý sportovec.

Daří se vám jezdectví kloubit se školou? A stíháte i jiné koníčky?
Musí to jít, ale je pravda, že ne vždy je to jednoduché. Studuju v Praze a koně máme ve východních Čechách. Naštěstí mám perfektní rodinu, která mě podporuje a pomáhá mi. Na ostatní koníčky už tolik času nezbývá, ale když nějaký je, jdu si ráda zacvičit nebo zahrát volejbal. V zimě, když nejsou závody, zajedu ráda s kamarády na hory na snowboard.

Jak se o koně staráte?
Sama bych to nezvládla, kvůli škole by to ani dost dobře nešlo, proto mám ošetřovatelku. Máme doma 12 koní, kteří potřebují kompletní servis. Moje práce tedy nespočívá pouze v ježdění, ale dělám všechno, co je potřeba. Moc dobře vím, že mi to na závodech všechno vrátí.

Za vaši dosavadní kariéru jste vystřídala několik koní. Trvá dlouho, než se s novým sžijete?
Záleží, zda je kůň takzvaně lehce jezditelný, či naopak. U některých to trvá i několik let. Je také na jezdci se koni přizpůsobit. Může se klidně stát, že se jednomu zvířeti věnujete několik let a nakonec zjistíte, že vám to spolu vůbec nefunguje.

Vydrží kůň v závodní formě dlouho?
Pokud máte štěstí a máte koně, se kterým jste sehraní, navzájem si věříte a vydrží zdraví, může to být klidně deset let. Já takové štěstí mám, mám svého Bugattiho.

Trochu osobnější dotaz. Musíte si hlídat váhu?
Tu si musí hlídat jenom žokejové na dostizích. A to já nejsem. U nás je důležitá hlavně fyzička. Je však jasné, že nemůžu mít velkou nadváhu, kůň by se nadřel.

Měla jste už nějaký vážný úraz?
Musím zaklepat, že se mi zatím vyhnuly. Vždy to byla jen nějaká modřina, odraženina nebo otřes mozku. Strach nemám, to se spíš zraním při jiných aktivitách, než při ježdění na koni.

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze