Ještě jednou vyhrát mistrovství světa

Paříž - V Paříži se připravuji na mistrovství světa. Mým cílem je zůstat zdravý a samozřejmě být na bedně. Vůbec bych se nezlobil, kdybych vyhrál. Myslím si, že jsem toho schopný. I když se někdy cítím úplně neschopný. Ale mám pozitivní myšlenky, nebojím se. Pokud to zůstane zdravotně tak dobré jako teď, klidně bych byl spokojen, i kdybych nevyhrál. Jeden závod je ohromně důležitý z hlediska mediálního. Má vliv na hodnocení celého roku. To je jasné, je to mistrovství světa, tam se rozdávají medaile.

Ale pro mě jeden závod není celý rok. Někdy se velký závod povede, a celou sezonu neházíte nic. To taky není ideální. Ale já věřím, že budu úspěšný.

Jet sem jenom pro zábavu, to by byla blbost. To bych si doma našel nějakou jinou a možná i lepší. Bude to už mé osmé mistrovství světa. Poprvé, v roce 1987, jsem jel jako jeden ze spolufavoritů, ale vlastně jako mladý zajíc. Hodil jsem ten rok světový rekord a pak jsem měl problémy.

Člověku tyhle závody dají zkušenosti. Člověk ví, co dělat, jak by se měl chovat nebo jaký výraz používat na ostatní oštěpaře. Já jsem při takovémhle velkém závodě odměřený a snažím se ukazovat svoji energii. Tím, že nemluvím.

Když se se mnou chce někdo bavit, tak nereaguju a vím, že to na některé lidi působí.
Ale rozhodně vám to nepomůže, pokud nemáte formu. Nejdůležitější je být opravdu připravený.

Je velká výhoda, když objedete tolik závodů a vycítíte šanci a formu. To vás neuvěřitelně nakopne. Protože pak víte, že na to máte. Už jste to tolikrát zvládl, a to opravdu pomáhá.

Tím, že jsem mistrovství světa už třikrát vyhrál, můžu být jakoby maličko nad věcí. Ti, co to nevyhráli, po tom tak strašně touží, že můžou psychicky selhat. To je výhoda.
Ostatní říkají: Aspoň jednou. A to je velký rozdíl.

Ne, že bych si řekl, že nevyhraju, už mám tři. Ale můžu si říkat: Ještě jednou by to bylo docela dobré.