Ale útoky letos nevycházejí. V Dubaji marně atakoval své historické maximum v maratonu, v Den Haagu nevylepšil zápis v půlmaratonu. A v neděli v Manchesteru zaostal výkonem 27:39 o 38 vteřin za rekordním časem Keňana Koga v silničním běhu na 10 km. "První polovina po větru mi vyšla fantasticky, ale poslední čtyři kilometry v protivětru, to byla hrůza."
Doma v Addis Abebě je majitelem firmy s 500 zaměstnanci, importuje automobily Hyundai. "Ročně jich v Etiopii prodáme 700. To je na moji zemi velké číslo." Zároveň staví hotel, vede kino i fitness-centrum a založil dvě nové školy, kam chodí přes 2 000 žáků. Připravuje se také na vstup do politiky.
Navrch denně běhá 35 kilometrů. Jak to vše zvládá a stíhá? "Běhání dává mé mysli sílu." Aby šetřil své tělo, trénuje na dráze minimálně, raději běhá v terénu.
Je vděčný manažeru Josu Hermensovi, že ho v mládí držel zpátky. "Tehdy bych nejradši závodil každý týden, ale on mi to nedovolil. Díky tomu jsem vydržel do šestatřiceti."
Přesto zranění přicházejí. "Kolem třicítky mě to frustrovalo, začal jsem proto i pít. Až později jsem pochopil, že ke sportu prostě patří."
Nebude usilovat o titul mistra světa v srpnovém Berlíně. Do německé metropole se vydá teprve o měsíc později, na tradiční městský maraton. "Každý se mi snaží vzít můj maratonský světový rekord. Musím se soustředit na to, abych ho ještě vylepšil. Berlín má ideální profil – ale ne při šampionátu, který je svázaný taktikou."
Gebrselassie se ani nechce připravovat s etiopskou reprezentací. "Jsem unavený z povinných soustředění, kdy mi určují program a nařizují: Dělej tohle a teď zas tohle. Nejradši se trénuji sám."
Přesto nemusí jít o jeho definitivní sbohem vrcholným akcím. "Kouzlem olympiád totiž nebudu unavený nikdy. Olympijský maraton v Londýně 2012, to by byl perfektní závěr mé kariéry."
