Když s číslem 93 vyjížděla do závodu, málokdo ji věnoval zvláštní pozornost. Jenže pak 30letá Ruska zvládla čistě první střelbu, druhou a držela se na dohled nejlepším.
Tedy i Gabriele Soukalové, do té doby vedoucí závodnice.
Po čtvrté střelbě už bylo takřka jasno - Jurlovová, která dosud nikdy nebyla v závodě Světového poháru ani na stupních vítězů, tentokrát vyhraje.
„Je to úžasné. Před měsícem jsem získala bronz na mistrovství Evropy a táta mi říkal, že budu mít medaili i na světovém šampionátu. Myslela jsem si, že blázní,“ vyprávěla.
Rusko se řadí k biatlonovým velmocím, přesto ve středu získalo první zlato od roku 2009. A sotva mohl někdo čekat, že to bude právě zásluhou Jurlovové.
Před čtyřmi lety se s ruským týmem rozešla ve zlém. Při posledním závodě Světového poháru v roce 2011 vyhodil šéf ruského biatlonu Michail Prochorov přímo během závěrečné štafety kouče Anatolije Hovanceva.
Tři medailistky z vytrvalostního závodu na MS bialtonistek (zleva): stříbrná Gabriela Soukalová, zlatá Jekatěrina Jurlovová a bronzová Kaisa Mäkäräinenová.
Místo něj přivedl Wolfganga Pichlera, tehdy nejdražšího kouče světa. S ním se však Jurlovová nepohodla a z týmu odešla. Chystala se pak sama, pod vedením otce a na vlastní náklady. Dlouho se trápila, hledala formu. Až loni v létě přišel zlom.
Jurlovová zkusila trénovat v Kontiolahti spolu s Mäkäräinenovou a znovu pod dohledem Hovanceva. Poté se vrátila do ruského týmu, zkusila si několik závodů méně prestižního IBU Cupu. Přesto pochybovala, jestli má její snažení ještě smysl.
„Loni v prosinci jsem přemýšlela o konci kariéry. A táta mi říkal: Zkus ještě poslední start,“ vyprávěla. Poslechla ho - a vyhrála sprint na ruských závodech.
Soukalová o vítězce„Pravdou je, že do ní bych to tedy neřekla. Ale ona je moc milá, pořád se usmívá,“ řekla Gabriela Soukalová o Jurlovové. Také bronzová Kaisa Mäkäräinenová necítila zášť. Naopak - Rusku hned po závodě objala a říkala: „Jsem ráda, že jsi vyhrála! Zasloužila sis to.“ |
Podpořená novou nadějí v lednu odjela na mistrovství Evropy. Když tam získala bronz, definitivně uvěřila: Ještě na to mám.
Přesto nechybělo mnoho - a do světového šampionátu v Kontiolahti nemusela kvůli nabité konkurenci v ruském týmu vůbec zasáhnout. Kvůli osobním problémům však vytrvalostní závod vynechala Glazyrinová, Šumilovovou pak nechali Rusové odpočívat před štafetou.
Jurlovová, která se jinak živí jako sportovní psycholožka, dostala šanci - a beze zbytku ji využila.
A kdo ví, třeba jednou o svém triumfu napíše báseň. Právě poezie totiž patří k jejím koníčkům, dokonce už vydala sbírku s názvem „Čekání na jaro“.
„Možná až se uklidním. Ale teď jsem v tak příjemném stavu, že ani nemám slova,“ vykládala bezprostředně po triumfu.
Místo konce kariéry přišlo nečekané zlato.
