Skončili jste na mistrovství Evropy osmí. Po několika hubených letech to je úspěch?
Určitě. Musíme vycházet z toho, na jaké úrovni teď naše házená je. Osmé místo je v současné chvíli maximum. Mohli jsme třeba prohrané zápasy odehrát lépe, důstojněji, ale jinak je pro nás osmé místo po šesti letech neúspěchů velmi pěkné. Když jsme na hřišti slavili vítězství nad Portugalci, ptal se nás jeden švédský novinář, proč tolik povyku. Nechápal, jaký to pro nás byl úspěch.
Dá se říct, že jste maximálně využili příznivého losu?
Dá se to říct, ale nemám to rád. Když jsme prohrávali, nikdo se neohlížel na to, jaké jsme měli rozlosování. Počítá se výsledek, na nic jiného se historie většinou neptá.
Všechna tři vítězství národního týmu s Polskem, Ukrajinou i Portugalskem se zrodila v dramatických a nervydrásajících koncovkách. O čem to svědčí?
Měli jsme výbornou partu, v tom byla síla. Dokázali jsme vyrovnané zápasy vyhrát, to bylo velké plus.
Měli jste však i problémy. Spousta neproměněných sedmiček, slabé přesilovky, chyby při přechodu do rychlých protiútoků...
Ano. Důležité ale je, abychom se z chyb poučili. Tým je mladý, má hodně před sebou. Musíme však kvalitní soupeře potkávat dřív než až v zápasech o body.
Před šampionátem se hodně mluvilo o Radčenkovi. Splnil a odvedl to, co se od něj čekalo?
Nepochybně. Bez něj bychom se tak daleko nedostali. Škoda, že byl zraněný David Juříček, chyběl nám tady. Těšíme se na další akce.
Budete výsledek nějak slavit?
Nějaké pivko si dáme, zůstáváme ve Švédsku až do pondělí, takže nemusíme nikam spěchat.
Půjdete se podívat na zápasy o medaile, nebo už máte házené plné zuby?
Půjdeme. Hrají přece ti nejlepší a my se máme co učit.
