Potřetí čtvrté místo na světových kolbištích, není to už k vzteku?
Neřekla bych, že je to nějaký neúspěch. Když jsem letos na Zlaté tretře dala 57 metrů, tak jsem přemýšlela, jestli budu pokračovat v sezoně. Čtvrté místo je hezké, a když je navíc Bára mistryní světa, tak jsem na to úplně zapomněla a jsem šťastná, že ji Obergföllová nepřehodila posledním pokusem. Všechny moje emoce šly okamžitě pryč a nastoupila velká radost.
S Bárou jste se radovaly přímo na hrací ploše.
Bára mi říkala, že je jí to líto. Musím říct, že v tu chvíli byla víc nešťastná než já, opravdu se mnou soucítila. Tak jsem jí řekla, že je mistryně světa, tak ať se směje a není nešťastná, protože to bude vypadat blbě.
Co vám blesklo hlavou, když Neriusová hodila ve čtvrté sérii svůj jediný dlouhý pokus?
Že na to mám, že ji můžu přehodit, ale že musím ukočírovat přehecování. Což jsem neukočírovala, rvala jsem to tam po hlavě. Ale když člověk moc chce, tak to prostě nejde. Takže jsem se snažila uvolnit, ale před šestým pokusem jsem se začala bát infarktu. Viděla jsem, jak mi na hrudi od srdíčka mlátí číslo, říkala jsem si – ježíšmarjá.
Hned po šestém pokusu se vám zaleskly oči...
V prvním okamžiku jsem brečela, předklonila jsem se a říkala, že je mi to souzené. Jsem holt ženská... Ale pak to přeskočilo a byla jsem šťastná kvůli Báře, že ji Obergföllová nepřehodila. Život je o něčem jiném, doma se modlí dcera, abych se už vrátila. I když ona možná ne, ale modlí se všichni okolo, už si určitě potřebují odpočinout. Pro babičku a pro manžela, který má dvě práce a musí se starat, to je určitě náročné. Nebýt jeho, tak tady ani nejsem.
Co jste řekla po závodě Neriusové?
Že je moje noční můra. A ona se mi za to omluvila. Že to ví a že se omlouvá. (Neriusová na tiskové konferenci řekla: "Vím, že to Nikolu mrzí, už jsem ji takto dvakrát přehodila, ale je to sport. Omluvila jsem se jí." – pozn. autora)
Stále v náznacích hovoříte o konci kariéry, ale po takovém výsledku se asi nekončí snadno, že?
Už jsem někde řekla, že se rozhodnu v listopadu, co dál. I kdybych měla medaili, rozhodla bych se po domluvě s rodinou. Tady nezáleží na výkonu.
Nemotivuje vás ještě touha to Neriusové vrátit? Třeba na olympiádě.
Obávám se, že tohle nemám v povaze, někomu něco oplácet. Rozhodně to není motivace k tomu, abych pokračovala v kariéře. Jestli budu házet dál, tak musím mít stoprocentní zabezpečení dcery, ale rozhodně ne proto, že chci porazit Neriusovou.
Říkala jste, že se chcete vrátit, abyste těm, co vás odepisovali, dokázala, že na to máte. Je čtvrté místo na MS vaším zadostiučiněním?
Doufám, že jsem to dokázala, protože někteří lidé mi před kvalifikací nevěřili a řekli mi to i do očí. O to víc jsem ráda, že se to povedlo a byla jsem mezi osmi.
Která z těch "bramborových" medailí byla nejkrásnější a která nejsmutnější?
Nejkrásnější byla olympijská, i když tam to bylo jen o pár centimetrů. Edmonton bylo moje první dobré umístění... každá má svoje. Tohle zase, že jsem se vrátila. Každá patří někam jinam. V Aténách to bylo nejhezčí a zároveň nejsmutnější, protože to bylo olympijské, ale vzali mi medaili posledním pokusem. Byla to prostě olympijská brambora.
