Váš velký olympijský sok Nino Schurter tentokrát slaví, vy jste třináctý. Bylo to dnes pro vás těžké?
Bylo. Chytla mě záda, dojel jsem to jen kvůli fanouškům. Tři kola před cílem jsem myslel, že je hotovo. Kdyby se bolest ještě trochu zhoršila, tak jsem ty nejprudší kopce ani nevyjel. Ale naštěstí jsem si pak trochu poladil sedlo, abych zádům ulevil. V posledním kole jsem se trochu rozjel, ale to už mi bylo vcelku k ničemu. Trošku jsem čekal, že to takhle skončí. Byla to souhra více věcí.
Včetně nového zlatého kola, které jste ještě neměl vyladěné?
Byl trochu problém s jeho nastavením. Dostal jsem ho ve středu večer, za normální situace bych na něm v životě nejel, potřeboval bych na jeho doladění aspoň čtrnáct dní dopředu. Ale bylo to zlaté kolo, dárek od firmy. A já už měl nejdůležitější závod letos za sebou, tak jsem to risknul. Moc se to sice nepovedlo, ale nic si nevyčítám.
Také několikatýdenní pauza po olympiádě se patrně projevila, že?
Trénink samozřejmě nebyl ideální, odpočinek taky ne. Pak jsem hned skočil do tvrdého tréninku, což byl pro tělo šok. Záda mě asi chytla v posilovně, poslední dny mě bolela. Sice jsme je dávali dohromady s fyzioterapeuty, ale při závodě, když jsem jel na maximum, mě chytla zase. Byla to souhra víc věcí, nechci se na nic vymlouvat. Prostě: bez kvalitní přípravy nejsou kvalitní výsledky.
Opravdu jste dnes dojel jen kvůli lidem?
Jednu chvíli to vážně bolelo hodně... Ale chci všem těm lidem moc poděkovat. Byli suproví, měli tu převahu, bylo jich nejvíc ze všech zemí.
Původně jste byl nahlášený i do nedělního závodu do sprintu. Pojedete ho?
Napsaný tam jsem, ale nepojedu. Budu rád, když se ohnu. Sprinty vypustím a místo toho si dám silniční trénink. Už jsem domluvený s manažerem Zdeňkem Löffelmannem, že vyrazíme na výlet na Grossglockner.
To zrovna není nejmenší kopec.
Spíš největší. Jednou už jsem tam jel a ve třetině jsem se otočil, protože jsem neměl svůj den. Nevím, jestli je to dobrý nápad, ale chtěl jsem se tam někdy podívat. A když už jsem takhle blízko...
Může to být i předkrm k vaší kariéře na silnici, ne?
Možná trochu jo. Pořád se rozhoduju, jestli biky nebo silnice. Každý den to mám jinak. Když jsem tady při tréninku jezdil rovně do bariéry a po blátě, tak jsem si říkal: Už bych byl radši na té silnici, kde má člověk ten asfalt jistý. No a to samé mě napadlo minulý týden, kdy jsem měl při závodě v Německu na sobě 15 kilo bahna. Asi je to tím, jak stárnu... Když jsem byl mladej, tak mi tyhle podmínky nevadily, dokonce jsem byl v těch nejbahnitějších podmínkách úspěšnější než ostatní.
Určil jste si termín, do kdy byste chtěl mít jasno, jak dál?
Tak měsíc, nebo půldruhého měsíce. Než mi začne volno.
