Důchod? Dejte pokoj!
Kulatiny oslavil s předstihem už v sobotu. Jako dárek dostal mimo jiné dort v podobě buginy, s níž závodí. Také však papírové plínky jako žertovnou narážku na stařeckou nemohoucnost.
Stárnoucí muž? Možná. Ale nemohoucí? To na Hoška nesedí.
„Přijde ke mně známý a začne brečet, jaká je život bída a jak se těší do důchodu. Tak mu hned říkám: Jé, promiň, strašně spěchám, vůbec nemám čas. Tyhle řeči nesnáším! Důchod? Co bych v něm dělal, chci závodit!“
Dokdy hodlá závodit? Klidně se na to Hoška zkuste zeptat, odpověď nedostanete. Ne proto, že by se závodník urazil. „Já to opravdu nevím,“ krčí šedesátník rameny. „Pořád mě to strašně baví. Vím, že mnohem mladší soupeře neštvu, ale přímo se... Ale nemůžu si pomoct: do autokrosu jsem pořád blázen.“
Za všechno může babička
Před 60 lety se v Kladně narodil do rodiny Hošků chlapec, z něhož měl být možná tenista, možná klavírní virtuos.
„Jenže v patnácti jsem od babičky dostal mopeda a byl jsem ztracenej. Vše ostatní šlo do háje, propadl jsem motorům.“
Za dlouhá léta závodění se pětkrát stal autokrosovým mistrem republiky, ale největší úspěch ho potkal poměrně nedávno, v roce 2001: v šestapadesáti se stal nejstarším evropským šampionem v historii.
Avšak tento věkový rekord touží sám Hošek zničit: v letošní sezoně by se chtěl stát znovu evropským mistrem.
„Žádný Čech zatím nevyhrál Evropu dvakrát, tak to mě docela láká. Dokázat bych to mohl, co myslíte?“
Proč by ne? Doktor o jeho zdravotním stavu tvrdí, že je „nenormálně normální“. A manželka Miloslava si dávno zvykla na jeho věčné cesty a je prý naopak spokojená, že se jí nemotá po baráku, kde ona si spokojeně nejen hospodaří, ale i kutí.
„Co mi asi kvůli závodění uteklo, byla výchova syna. Na ni jsem neměl čas,“ přiznává Hošek. „Nebudu říkat, že jsem něco autokrosu obětoval. Tyhle kecy nemůžu slyšet ani od jiných. Závodím strašně rád - tak jaképak obětování?“
