Účast na olympiádě byl váš dětský sen, který jste si splnil v Londýně. Jak velká touha je zopakovat to podruhé?
Minule jsem na olympiádě nic moc nepředvedl. Taky jsem už někdy před dvěma lety v jednom rozhovoru řekl, že na olympiádu do Ria de Janeira chci jet a chci tam něco udělat. Medaile je samozřejmě hodně vysoko, ale i vyhraný zápas na olympiádě je ohromně cenný. Nicméně nejdřív se tam musím dostat, což je strašné martyrium.
A vy teď máte k postupu celkem daleko.
Ano, moje šance jsou spíš teoretické, i když ne nemožné. Každopádně se tím nestresuju. Nemá cenu počítat body, protože to k ničemu není. Budu se prát na mistrovství Evropy s tím, že je to vrchol sezony. Potom se uvidí. Jsem přihlášený ještě na další dva turnaje, na kterých můžu nějaké body získat.
Už před olympiádou v Londýně jste neskončil v kvalifikaci na postupovém místě, ale dostal jste se tam jako náhradník. Jak velká náhoda by byla, kdyby se to podobně povedlo i letos?
Náhoda by to byla velká, ale manželka mi říká, že jsem šťastnej parchant, který má v životě hroznou kliku. Třeba se to stane...
Vaším maximem na mistrovství Evropy je sedmé místo. Je reálné letos skončit výš?
Sedmička je sama o sobě dobrá proto, že musíte porazit nasazeného soupeře. Proto je tak cenná. Jasně, když narazíte na světovou jedničku, tak jsou vaše šance opravdu jen teoretické. Ale já si skutečně myslím, že na to mám. Kdyby mi někdo řekl, že budu pátý, tak bych si řekl, že by to bylo super, ale ne to, že se zbláznil a je to nesmysl. Ale já o těchto věcech strašně nerad mluvím před turnajem, protože mi nosí smůlu.
Vážně?
Když jste se v pondělí na tiskovce zeptal všech na ambice, tak mi bylo trapné říct, že nebudu odpovídat. A teď o tom mluvím zase! Mluvit o výsledku je zrádné! Záleží totiž na výkonu a na losu.
S výsledky v olympijské kvalifikaci asi nemůžete být spokojený. Proč to nešlo podle představ?
Už dva roky spolupracuju s psycholožkou. Došli jsme k názoru, že mi dělá dobře, když nepočítám body a nestresuju se podobnými věcmi. Musím se soustředit sám na sebe, ne na soupeře a ne na body. Podle toho vypadá i moje soustředění před zápasem.
Co si pod tím představit?
Nedívám se na soupeře, nespěchám na žíněnku a jsem zahloubaný do sebe. Možná je to u úpolového sportu zvláštní, ale já to tak potřebuju. V kvalifikaci jsem se hledal. Mám dvě děti a hypotéku, takže potřebuju vydělávat peníze. A to se zase odvíjí od těch výsledků. Když jde člověk na zápas a má v hlavě tohle, tak je to cesta do pekel. Je těžké se naučit, aby to nedělal. Myslím, že jsem se v tomhle posunul a doufám, že to zúročím na mistrovství Evropy.
Váš parťák z reprezentace Jaromír Ježek letos skončí. Vám je sice teprve osmadvacet, ale jaké jsou vaše plány?
Já končit nehodlám. Dokud mě nevyhodí, tak u toho budu. Strašně mě to baví a celý život jsem snil o tom, že si budu vydělávat právě tímhle. Že bych dobrovolně řekl, že jsem starej a kašlu na to? To by mě judo muselo bolet ještě víc... Ježek je starší a ničí ho strašné shazování. Klobouk dolů, že to vydrží. Je to frajer, ale já to takhle nemám. Dokud mi taktně nenaznačí, že už bych toho měl nechat, tak to budu dělat.
Může pro vás být motivací Pavel Petřikov, který se na minulou olympiádu nedostal, ale kousnul se a ve třiceti do Ria pojede?
To je přesně příklad, který chci následovat. Je vidět, že to i v tomhle věku jde. Ve třiceti není úplně dědek, ale je starší než já. Proto bych ho rád následoval. Když se nedostanu na olympiádu teď, tak bych se rád dostal do Tokia.
