To zas byly nervy, co?
No to teda jo.
Byl to pro vás zvláštní den?
A víte, že jo? Od rána jsem byl plný energie. Žádná únava, říkal jsem to masérovi. Přitom ani ve volném dni tady odpoledne neusnu. Chci jít brzo spát a podaří se mi to až o půlnoci. A ráno se budím unavený.
Kolik jste teď dostal esemesek?
Hodně, ani to nepočítám (do sluchátka každou chvíli pípne nová, pozn. red.). Paměť je plná, postupně je umazávám a ony pořád chodí. Asi budu mít program na večer (úsměv).
Ale zůstává s vámi přece přítelkyně Lucka. Jakou dostane odměnu?
Vyhrál jsem mobil, letos už druhý. Docela si jí líbí...
A co vy sám? Povolil jste si aspoň pořádnou večeři za to za všechno?
Dal jsem si wienerschnitzel, řízek s hranolkama. Dávají takový porce, že jsem to ani nedojedl.
Ani zmrzlinový pohár na závěr?
Ne, to fakt nejde.
V Oberstdorfu jste šel s číslem 50 proti nejlepšímu z kvalifikace vynuceně. Teď jste kvalifikaci vynechal a musel proti jejímu králi Kasaiovi zase. Nebyl to risk?
Risk? Risk je každý skok. Mě nezajímá, kdo vyhrál kvalifikaci, jdu do závodu jen na sebe. Vím, že když dobře skočím, postoupím. A nevadí mi, že v tomhle k. o. systému jako poražený z dvojice, díky dobrému výkonu.
Můstku v Ga-Pa jste se obával a on vám přinesl takovou radost. Čím to bylo?
V prvním kole byly perfektní, rovné podmínky, všem nám foukalo trochu zezadu. Ve druhém se našly nějaké chyby. Ale ve vzduchu jsem o nich nevěděl, snažím se vždycky bojovat co nejvíc.
Věděl jste nahoře před posledním skokem dne, kolik skočil Ahonen?
Ne, ani pak dole.
Kolik jste odhadoval u sebe?
Podle bílých bund v hledišti jsem hledal svoje lidi. Po prvním skoku mi ukazovali: Skvělý. Teď jsme se na sebe dívali a nikdo nic nevěděl.
Na co jste myslel, když jste tam po dopadu přecházel s lyžemi nad hlavou jako tygr v kleci?
Asi ne, asi ne, asi to nevyjde... Viděl jsem Ahonenovy body na tabuli a začal počítat. Asi to chtěli udělat zajímavější. Pak naskočily moje, na konci sedmička. Co se dá dělat, říkal jsem si a najednou vidím – vyhrál jsem.
Rozhodčí už vám dali pokoj?
Byl jsem se jako vždycky převážit po zkušebním kole. Scházelo mi 200 gramů, dopil jsem to. A po závodě mi vzali lyže na přeměření. Šel tam můj servisman Aljoša.
A dál? Začaly oslavy?
Vzali mě na tiskovku a uvázli jsme v zácpě. Přišel jsem až po Ahonenovi.
Na co se vás ptali?
Jestli si s Ahonenem připravujeme stejné odpovědi. Asi jsme si podobní, na řeči moc nejsme.
Ale z něho se stává showman. Mrká do televizní kamery, po doskoku se směje a mluví se servismany. A včera měl na hlavě dva culíky!
Taky to nás ostatní překvapuje, že je nějaký veselejší. Ale on to je fakt dobrej kluk. Jenom trošku svůj.
Trošku mrzet mohou jen výkony ostatních hochů z týmu. Proč se jim nedaří?
Nevím, to je těžké, nechci za ně mluvit. Ale Tomička (Hájek, pozn. red.) by tady v normálním závodě postoupil z 26. místa, skočil slušně. Taky jsem na to už na Turné doplatil, třikrát. A Maturin (Matura) šel proti Ahonenovi. To by byl problém i pro mě.
V pondělí neskáčete. Přesouváte se do Rakouska, půjdete do tělocvičny, na masáž. Jak odpočíváte?
Moc ne, je to fakt náročný. Potřebuju ladit kondici, pak čekají čtyři dny na můstku.
 Jakub Janda se raduje. |
