"Zima je úplně jiná. Keramická stopa je v létě pořád stejná, ale v zimě záleží na tom, jaký je sníh." A právě na dobrém nájezdu závisejí Jandovy výkony. "A také na psychice," dodává lyžař. "Tu potřebuji zlepšit." To potvrzuje i František Jež. Loni od července dělal devět měsíců asistenta trenérovi národního týmu. Pak odstoupil a stal se Jandovým manažerem.
"Jakub Janda je schopen dostat se mezi světovou špičku," tvrdí Jež. "Je to však otázka hlavy, myšlení. Pozitivní nálada a psychická pohoda ovlivní i techniku. Vím to z vlastní zkušenosti."
Janda považuje za svůj největší problém kvalifikace. "Na tréninku nepřemýšlím, jestli něco zkazím, ale při Světovém poháru je to jiné, jiná je i konkurence." Nabídku Ježe, že mu bude dělat manažera, uvítal.
"Nemusím se starat o nic jiného než o skákání. Jen je škoda, že už nedělá v reprezentaci asistenta." František Jež nechce svůj odchod od národního týmu rozebírat. Jen řekl, že to bylo kvůli rozdílným názorům než měli někteří lidé ze svazu.
"Těší mě, že jsem u skoků mohl zůstat jako Jandův manažer. Částečně si plním i sen, kdy jsem si ještě jako závodník přál mít člověka, který by vyřizoval všechny věci okolo závodů a přípravy."
Jakub Janda je nadále členem liberecké Dukly, takže téměř každý týden ujede 700 kilometrů do Liberce a zpět domů do Frenštátu. "Je to náročné hlavně finančně, i když auto i benzín mám od sponzorů," uvedl Janda.
O přestěhování do Liberce ale neuvažuje. "Ve Frenštátě mě drží hodně věcí, přítelkyně, rodina, mám tady spoustu známých." Neplánuje ani trvalý návrat do Frenštátu, protože podmínky, jaké má v liberecké Dukle, mu nikdo jiný v republice nezajistí.
"Aby mohl odejít z Dukly, musel by mít ročně až jeden milion korun na plat, na závody a vybavení," upozornil František Jež.
