Čeští skokani objevili garáž hned po příjezdu do Sappora, od té doby jim slouží jako improvizovaná tělocvična.
"Je ideální, ne? Velkej plac, klimatizovanej vzduch a žádné semafory," tvrdí Janda. Na dvou přenosných žlutých stojanech leží laťka. "Dej ji co nejvýš," pobízí trenéra Jiroutka.
"Kolik tam je cenťáků?"
"150."
Janda se dvakrát odrazí a sounož laťku přeskočí. "Flopem neskáču, to jsem naposledy dělal na střední škole," povídá.
Už tehdy přeskočil sounož atletickou překážku vysokou 130 centimetrů. "Ale učitel mě napomínal: Máš se přes ni dostávat překážkovým krokem!"
V garáži skokani provádějí napodobovací cviky, pilují dynamiku, rychlost. "Nebo vymýšlíme blbosti."
Janda se zavěsí za trubku u stropu a houpe se jako Tarzan. "Trénink letové fáze," vtipkuje.
V rohu u zdi stojí i dvě pračky, ty však potřebovat nebude. "Neperu. Vždycky tahám s sebou věci na dvakrát delší dobu, než potřebuju."
Dnes ho čeká kvalifikace, v sobotu závod na středním můstku. Zkraje týdne odvezli čeští funkcionáři reprezentanty do lázní Jozankei, aby tu přišli na jiné myšlenky. "Sedl jsem si do horkého bazénu, osprchoval se a za hodinu šel pryč. Žádný extra zážitek."
Janda nevypadá v Sapporu svěže, špatně spí. "Ráno se budím unavenější, než když jdu do postele," zjistil.
Stále se nesrovnal s časovým posunem. "Těším se na závody, ale těším se i domů. Jen tu chci skončit nějakým dobrým, ne tragickým skokem."
Také na středním můstku hrozí větrné poryvy až 15 metrů za vteřinu a neustálé odklady, třeba až do úterka.
"Nevím jak vy, ale já letím v pondělí domů," ujišťuje Janda. Sapporo mu k srdci nepřirostlo.