Ale hlavní pocta se dnes skládá Jakubu Jandovi. To je vládce skokanského světa.
"Tak co? Kde jste?" halasí Janda ráno už v 8.30 za italskou hranicí před penzionem Cantina. Jandův manažer František Jež s frenštátskými kamarády snídá vločky a kapučíno.
"Vidíte? To je profík, co?"
Také u kabinkové lanovky stojí Janda první. "Vím, že je po sezoně, a tak si to užívám." Sjezdovky má rád, ale dostane se na ně jednou do roka. "Jinak bych ztrácel pocit skluzu, potřebný na nájezdu, a taky bych si namáhal jiné svalové partie," vysvětluje. Běžky odložil do kouta už dávno. Snowboardové prkno loni jen vyzkoušel.
"Nesedí mi, máš svázaný nohy." Za pár minut jsme na vrcholu svaté hory Lussari ve výšce 1760 metrů. Slunce nasvěcuje nádherné panoráma s bílým kostelem a rozeklanými štíty Julských Alp v pozadí.
Janda si nejprve šroubovákem upravuje vázání, potom se vrhá střemhlav sjezdovkou. Lehce přihrbený si vychutnává ladně dlouhý oblouk.
Ale najednou žuch! Už se válí v kotrmelci po svahu. "Vypla mi lyže," kleje a sbírá se ze sněhu. "Nevadí, máš přece po všem," popichuje ho Jež. Dole je první on. "Trochu se bojím," přiznává Janda.
Má krátké slalomové lyže, nespustí se úplně šusem. "Dali mi je asi schválně, abych nejezdil tak rychle, protože vědí, že jsem magor," uvažuje. "Ale napříště je vyměním," těší se na poslední lyžovačku do Harrachova.
Na sněhu dovádí jako kůzle, jako by chtěl vyhnat všechen stres uplynulých měsíců. Napětí šarvátek se skokanskými šéfy doznívá jen z mobilu manažera Ježe. "Nezlobte se, všechno povíme na úterní tiskovce v Praze," odmítá však debaty.
Na terase restaurace Rododendron mezi oblaky si pak přiťuknou rádlerem, osvěžujícím mixem piva s limonádou. Poobědvají spaghetti carbonara a pomalu sklouznou naposledy dolů.
Janda u auta otevře ohromný plechový kufr, ve kterém veze křišťálový pohár. "Jo, je tam," zacvakne víko a vyrazí k domovu.
 S TROFEJÍ NA BARU... Jakub Janda a křišťálový glóbus při oslavách. |
