Jediná vřava, kterou však rodačka z Prahy na východě Turecka poznala, se odehrává na tribunách při utkání jejího týmu. Ten se zatím v lize pohybuje ve středu tabulky s větší ztrátou za týmy, jako je Fenerbahce a Galatasaray, má však nakročeno do čtvrtfinále Eurocupu a Veselá patří k nevytíženějším hráčkám.
Neměla jste strach jít hrát basketbal tak blízko k syrským hranicím?
Je pravda, že jsem moc nevěděla, do čeho jdu. Byla jsem zvědavá, jestli to tu bude znát, jestli to tu bude třeba nějakým způsobem nebezpečné. Musím ale říct, že tady vůbec není poznat, že se tak blízko něco děje. Celé město je obklopené horami a je v něm klid, takže jsem se uklidnila, když jsem přijela.
Co vás vlastně do Antiochie dovedlo, nepatří ke známým a elitním klubům, jako byla Valencie a Brno?
Problém byl, že o konci klubu ve Valencii jsem se dozvěděla v průběhu června, takže jsem si až v té době začala hledat nové angažmá a na výběr toho moc nebylo. Spíš vlastně vůbec. První nabídku jsem vlastně i odmítla, říkala jsem, že ještě počkám na další. Ale ty nepřicházely, tak jsem to vzala.
Návrat do české ligy jste nezvažovala? Vrátila se Hanka Horáková, vás nikdo nelákal?
Jako každý rok jsem dostala nabídku z USK, ale to nedopadlo. Nabízeli mi dlouhodobou smlouvu a tu já jsem nechtěla. Chci odehrát ještě nějaké roky venku a takhle by to nešlo.
V Turecku máte smlouvu na jak dlouho?
V Antiochii mám na rok, pak bych chtěla jít někam jinam. Tady to družstvo není pro mě úplně ideální.
Proč?
Představovala jsem si to jinak. Je to novější klub a není na tak profesionální úrovni, na jakou jsem byla z předchozích angažmá zvyklá. Takže to není optimální, ale dá se to.
Klub je jinde ve srovnání s Valencií nebo i s "Žabinami"?
Je jinde než Valencie i Brno.
Připadá vám špatná úroveň turecké ligy?
Není to Tureckem, ale spíš tím, že je klub nový. Máme nového manažera, který asi nic takového nikdy nedělal. Takže jsou tu pořád různé problémy, například, že na něco neustále čekáme, nic není připravené a podobně. Některé věci prostě ještě
nefungujou, takže musí mít člověk více trpělivosti, ale nějak se s tím všichni prokousáváme.
A co pověstná turecká atmosféra na tribunách? Jsou i v Antiochii divocí fanoušci?
Je to tu hodně bouřlivé i díky tomu, že máme menší halu. Jsou tu dvě skupiny místních fanoušků, takoví typičtí hooligans, hodně řvou a povzbuzují. Když se rozjedou obě dvě, tak je to pořádný humbuk.
Líbí se vám to?
Jsem už na to zvyklá a ani to moc nevnímám. A pokud fandí nám, tak je to v pohodě.
Vraťme se ke konci klubu ve Valencii, který neustál problémy spojené s hospodářskou krizí. Byl to pro vás šok?
Hodně mě to mrzelo. Ve Valencii se mi moc líbilo a v týmu vše výborně fungovalo. Je to tradiční úspěšný klub a je mi dost líto, že zrovna kvůli ekonomické krizi skončil. Bylo to dost smutné. Strávila jsem tam čtyři roky a přirostlo mi to k srdci.
Co vám bude z Valencie chybět?
Bylo tam super počasí, basketbalově jsme patřili k top týmům v Evropě, ve Valencii byl skvělý život, lidé i zázemí. Nemohla jsem si tam na nic stěžovat. V Antiochii mám aspoň za spoluhráčku Dubravku Dačičovou, se kterou jsem hrála ve Valencii. Aspoň tu mám někoho známého.
A to počasí je podobné ne? Také jste v teple u Středozemního moře.
Podnebí je tu podobné jako Valencii, to mi opravdu vyhovuje. Ještě v listopadu jsme mohli chodit v kraťasech a v tričku, to je příjemné. Bohužel ale nejsme úplně přímořské město, k vodě je to tak hodinu, hodinu a půl cesty.
Jak si zvykáte na turecký životní styl?
Jinak se bude žít v Istanbulu a jinak tady. V Antiochii nic moc není. Je to sice staré město, ale nedá se tu toho moc podnikat. Jinak je život v Turecku v pohodě, dá se tu žít normálně.
Stýská se vám po českých spoluhráčkách?
Naštěstí jsem s nimi v kontaktu, zavoláme si. Sleduju také českou ligu, viděla jsem i pár zápasů.
