„Naštěstí jsem měl přátele v Americe, pozvali mě na transplantaci kostní dřeně,“ vzpomíná Zmek.
Putoval do Seattlu, ale dlouho musel na zákrok čekat, protože se hledal vhodný nerodinný dárce. „Našli ho v Británii,“ popisuje dnes 55letý muž a z řeči je znát, že čeština dávno není jeho dorozumívacím jazykem.
Litr kostní dřeně putoval letadlem přes oceán a devítihodinová transfuze zachránila Zmekovi život.
„Původně to mělo být anonymní, ale po roce jsem se dozvěděl, kdo tím dárcem byl,“ říkal na mistrovství světa v atletice v Pekingu. „A teď jsme kamarádi. Jsme si podobní. A oba máme tři dcery.“
Brit Zmekovi zachránil život, ve kterém pak přece jen mohl naplnit svůj sen o práci pro sport. Ještě v Americe dostal nabídku od společnosti zabývající se sportovním marketingem, odletěl z Arizony do Švýcarska na pracovní pohovor a už zůstal.
V Luzernu v roce 1991 započal svou kariéru u AMS, která dnes pracuje pro fotbalovou federaci FIFA, pro plaveckou, volejbalovou... A hlavně atletickou IAAF. „A toto je mé dvanácté mistrovství světa,“ vyprávěl Zmek v Ptačím hnízdě.
Jeho společnost má kontrakt s IAAF, pro kterou podepisuje smlouvy se sponzory, a na šampionátech dohlíží, aby byly smluvní závazky plněny. „A to může být cokoliv od prodeje vstupenek až po to, co mám na starost já tady - to jsou reklamní panely,“ popisuje.
Takto funguje od šampionátu 1991 v Tokiu. Mimo to byl letos na mistrovství světa mládeže v Kolumbii, příští rok bude mít na starosti juniory v Kazani, v březnu zase halové mistrovství světa v Portlandu... A na všechny tyto akce shání Zmekova agentura finance.
„Před dvaceti lety jsme měli dvanáct třináct sponzorů, teď jich je osm. Z toho pohledu by se mohlo říct, že je pro atletiku těžší sehnat peníze,“ uvažuje.
I atletiku postihla ekonomická recese a další fackou můžou být dopingové případy, které se před pekingským mistrovstvím začaly rojit. „To zatím nepociťujeme, doping se možná odrazí až v budoucnosti.“
Aktuálně je ale forma královny sportů solidní, a možná i proto IAAF do hodnocení mistrovství světa v Pekingu napsala: Jedno z nejlepších v historii. „Tak je to ale možná pro lidi, co na tom nemuseli pracovat a viděli šampionát jen v televizi,“ upozornil Zmek. „Fůra věcí tu byla dobrá, ale my, co jsme museli šampionát dva roky připravovat, pro nás to bylo nesmírně těžké.“
Snad nejtěžší na pořádání velké atletické akce v Číně je jazyková bariéra. Tou druhou a možná ještě zásadnější překážkou je kulturní odlišnost.
„Číňané dělají spoustu věcí dobře, ale chtějí je dělat po svém, nenechají si poradit, což je škoda,“ zalitoval Zmek. „Já jsem se ale za ta léta naučil, že když přijedeme pořádat akci, musíme se místní kultuře podřídit, naučit se v ní pracovat, a ne ji měnit. A to je vždy ta největší výzva.“
