Někdejší reprezentační libero Jan Václavík byl ještě v minulé sezoně spoluhráčem ostravských volejbalistů. Teď jim šéfuje.
Za sebou má první ostrý duel a v sobotu ho čeká další ve Zlíně. Ve dvaatřiceti letech je nejmladším trenérem v extralize.
Už jste si na novou roli zvykl?
Pořád hledám nějaké cesty. Je to těžší, než jsem čekal. Stále zjišťuji, co a jak funguje, jak se mám chovat.
V čem je to těžší?
Naše výkonnost jde dopředu, ale nejsou to žádné velké skoky. Myslel jsem si, že to půjde rychleji, že dokážu více věcí ovlivnit. Teď váhám, jestli je to tím, že jsem něco špatně zvolil, anebo moje očekávání byla vyšší než možnosti hráčů.
Myslíte ovlivnit volejbalově?
Jasně. Ale nijak si nestěžuji. Spíše to je moje srážka s realitou koučování.
Jste spokojený s doplněním kádru?
Klub mi vyšel maximálně vstříc. Mohl jsem hráče vybírat podle svých představ, takže jsou v něm ti, které jsem chtěl a kteří chtěli být v týmu. Ještě jsme jednali o příchodu jednoho blokaře, ale z toho sešlo.
Nebude vám blokař chybět, když máte v záloze jen mladého Denise Kamrádka?
Je jasné, že hráč, který exceluje v juniorské extralize, se v té mužské prosadit nemusí. Je to velký skok. Denis má před sebou dlouhou cestu, ale překvapuje tím, jak se zlepšuje. Na bloku to zkouší i univerzál Radek Šoltys.
Snažil jste se změnit styl hry?
Ten tak rychle měnit nemůžu, protože začínám. Spíše hledám, obrušuji.
Máte i nějaké rádce?
Tomáše (manažer a vedoucí mužstva Tomáš Zedník – pozn. red.). Ten je s námi na zápasech i některých trénincích, takže je takový, jestli ho tak mohu nazvat, asistent. Snad jo.
A co váš předchůdce Zdeněk Šmejkal? Nevoláte mu, když potřebujete poradit?
Nepřišlo by mi vhodné, abych mu volal do Rakouska (Šmejkal nyní trénuje Waldviertel – pozn. red.). Ale v závěru přípravy jsme měli tři společné turnaje. Večer jsme seděli a povídali si, jak to u nás vypadá, protože v Ostravě byl dlouho. A také jsem pod ním nějakou dobu hrál. Hodně jsem toho od něj načerpal.
Velké trenérské zkušenosti má i váš otec Zdeněk.
Je pravda, že jsme spolu už něco probírali, ale ne v nějaké velké míře. Není to tak, že bych mu každý den po tréninku volal, to určitě ne.
Ještě v minulé sezoně jste hrál. Na hřiště vás to už neláká?
Ne, hlavu mám plnou trénování. Doma si vůbec nestýskám, že nehraju. Pořád mě to však vtahuje na hřiště, protože už v přípravě mi rozhodčí říkali, abych se držel zpátky, více od hrací plochy, ve vymezené zóně pro trenéry. Několikrát jsem ji přešlápl.
