Pro Jana Štokra je návrat do české extraligy a konkrétně do Dukly Liberec tak trochu symbolický. Svůj poslední zápas v nejvyšší české soutěži před odchodem na první zahraniční angažmá do italské Modeny totiž odehrál v dubnu 2004 právě v liberecké hale, kde po vítězné bitvě oslavil s týmem Odoleny Vody mistrovský titul.
„Pamatuju si na to velmi dobře, to jsem ještě hrál přihrávajícího smečaře. Rozhodující pátý zápas finálové série, pátý set a titul, to bylo parádní. Vzpomínka je to příjemná, třeba se mi něco podobného povede i s Duklou,“ přeje si Jan Štokr, čtyřnásobný nejlepší český volejbalista roku a hvězdná posila Liberce.
Proč jste se rozhodl pro návrat do České republiky?
Už jsem o tom uvažoval vloni po návratu z Koreje, sondoval jsem, který domácí klub by měl o mě zájem, ale přišla ještě nabídka z italského Trentina a tu jsem nemohl odmítnout, protože je to můj srdeční tým. Letos už rozhodlo to, že můj syn tady začne chodit do školy a nechtěl jsem mu dělat maglajz v hlavě. Rodina rozhodla, přesto, že jsem měl ještě nabídky z fakt dobrých klubů a lig.
Jan Štokr
|
Nebyly i jiné nabídky z české extraligy?
Výborná nabídka byla z Českých Budějovic, tu jsem zvažoval, pak se ozvaly i Karlovarsko nebo Brno, ale po jednáních s českými týmy jsem se nakonec rozhodl pro Liberec, protože s šéfem klubu Pavlem Šimoníčkem už jsme se domlouvali vloni. Rozhodlo hlavně to, že bydlíme nedaleko od Hradce Králové a do Liberce je to kousek. Možná mě zviklalo i to, že v Liberci se hraje dobrý hokej a budu na něj tady moct chodit.
Máte spoustu cenných trofejí klubových i individuálních, jaká motivace vás ještě žene dopředu?
Třeba před touto sezonou byla velká, protože mi chyběl Pohár CEV. S Trentinem jsme v něm došli až do finále, v prvním zápase jsme smetli Tours 3:0, ale v odvetě jsme si nepohlídali uhrát jen dva sety a trofej jsme nezískali. Třeba se mi ale to podaří ještě s Duklou.
Co říkáte kádru Dukly, který už je sestavený a kromě vás je posilou i kapitán české reprezentace Aleš Holubec?
Já jsem rád, že tady zůstali i starší kluci než jsem já. Když jsem se vloni vracel z Koreje do Itálie, tak jsem byl skoro nejstarší, a to mě trošku zděsilo. V Liberci jsou naopak pořád Luboš Staněk nebo Aleš Správka, takže jsem v tomhle směru úplně v pohodě... Je příjemné vědět, že jsou tady kluci, které dobře znám a třeba s Alešem Holubcem jsme spolu hráli v nároďáku už někdy od čtrnácti let. Myslím, že tým je dobře nakombinovaný zkušeností a mládím a mělo by to fungovat.
Jak důležitý pro vás bude nahrávač Jakub Janouch?
Pro mě je stěžejní, že v Dukle zůstal. Je hodně důležité, aby komunikace mezi náma byla vyřešená hned a oba musíme přesně vědět, co jeden od druhého chceme. Kubu znám ještě z doby, kdy jsem byl v reprezentaci, viděl jsem ho i na nějakých zápasech letos a myslím si, že se ještě zlepšil. Co si budeme povídat, je teď jasná jednička v nároďáku a jsem moc rád, že s ním budu hrát.
Jaké tedy máte ambice s Libercem, který po dvou předchozích titulech v řadě skončil letos bronzový? V týmu je spousta reprezentantů a teď jste ho ještě výrazně posílili vy s Holubcem.
Stoprocentně od nás bude každý očekávat ty nejvyšší příčky, ale já bych to zatím trošku mírnil a počkal si, jaká bude příprava nebo start sezony v extralize a v evropském poháru.
Do Liberce přicházíte po letech v cizině jako největší česká hvězda současnosti a čeká se od vás hodně. Jste na to připravený?
Asi se moc nestává, že když má člověk nějaký úspěch a je volejbalistou roku, tak se vrací, v uvozovkách, o stupeň níž. Jak říkám, ta rodina rozhodla. Už si chci žít i normální život mimo volejbal s rodinou, užívat si syna bez neustálého dlouhého cestování do Itálie sem a tam, dělat na zahradě, dohánět roční resty a tak. Dosud jsem byl vlastně jen upíchlý u volejbalu. Pokud jde o nějaký tlak, tak ten na mě byl prakticky všude a vždycky, takže to snad zvládnu. Za zády budu mít na univerzálu talentovaného Patrika Indru a mít za sebou takového mladého koně by mi mělo pomoct v nové motivaci a ve výkonech. Na angažmá v Liberci už se dost těším. Denně sice dojíždět z Hradce nebudu, něco si tady najdu, ale je to jen hodinka a něco cesty, takže žádný problém být často s rodinou. Plus máme v Liberci docela dost příbuzných.
Musí špičkový český volejbalista po úspěšných letech v cizině koukat při návratu a vybírání nového klubu i na finanční stránku?
Ve volejbale musí. Můžu ale otevřeně říct, že z české extraligy jsem si nevybral tu nejlukrativnější nabídku. I když jsem hrál v dobrých týmech, tak kdybych byl v té samé pozici a s takovými úspěchy ve fotbale nebo v hokeji, tak bych finančně zajištěný byl. Vracet se jako Jarda Jágr nebo Tomáš Rosický, asi bych byl víc vysmátý. Ale samozřejmě neříkám, že jsem si nevydělal dobré peníze, protože jsem byl i na štacích, kde se vydělat opravdu dalo. Třeba v Rusku jsem se ale musel o ty peníze soudit, což nebylo moc příjemné.
V Dukle jste se dohodl na tři roky, cizina už vás tedy nezláká?
Teď si nemyslím, že bych si ještě hledal něco v zahraničí. Rád bych celou svoji kariéru dohrál tady v Liberci. A reprezentace? Už ne. Tvoří se nový tým a místo mají mladší.
