Končit? To mě ani nenapadlo, říká plzeňský házenkář Stehlík

Ten večer na konci loňského listopadu byl pro házenkáře Jana Stehlíka vrchovatě smůlovatý. Stačil jeden špatný pohyb na palubovce, kdy se natahoval za sebe pro míč po špatné přihrávce od spoluhráče, a sezona byla pryč.

Na konci čtvrtfinále Českého poháru proti Zubří, za dávno rozhodnutého stavu, se bývalý reprezentant s bolestným výkřikem zhroutil na palubovku. „Byl jsem naštvaný, hned jsem věděl, že je zle. A že bude hodně dlouho trvat, než se zase vrátím,“ vzpomíná 35letý Stehlík, levoruká spojka extraligového Talent týmu Plzeňského kraje.

V lednu šel na operaci, trpělivě rehabilitoval, postupně se vracel do zátěže. A návrat zvládl. Už v srpnu stihl pár přípravných zápasů a v neděli naskočí doma v Plzni k úvodnímu duelu nového ročníku nejvyšší soutěže proti Hranicím (10.30).

Víc než půl roku jste zůstal bez házené. Ani na chvíli jste nemyslel na konec kariéry?
Ne, vůbec! Furt jsem měl v sobě, že jdu dál. Měl jsem v hlavě jediné, že se vrátím zase zpátky. Tělo se sice ozývá, ale házená mě pořád baví.

Vybavíte si s odstupem tu smolnou situaci? Spoluhráč Jakub Douda, který vám adresoval nepovedenou přihrávku, byl z vašeho zranění hodně skleslý.
Nic jsem mu nevyčítal, tohle se stává. Možná jsem v tu chvíli ani nemusel být na hřišti, zápas byl dávno rozhodnutý. Ale nemá cenu se v tom babrat. Prostě se stalo.

Do haly jen s rouškou

Snížená kapacita na zhruba 500 míst, bezpečné rozestupy, rouška zakrývající nos a ústa. Fanoušci se v neděli na duel 1. kola extraligy házenkářů mezi Talent týmem Plzeňského kraje a Hranicemi do haly na Slovanech v omezené míře dostanou, musí však dodržovat stanovená pravidla. Zasedací pořádek zůstává zachován, sedět však můžete systémem „ob řadu - ob místo“. Jednoduše - vedle vás, za vámi i před vámi musí být volné místo. Jednotlivé vstupné činí 100 korun (zlevněné 50 Kč), při nákupu v hale je třeba opět dbát na rozestupy, stejně jako na toaletách. Klub nabízí stále i permanentní vstupenky, info na: www.talentplzen.cz.

Trenéři jsou příjemně překvapeni, že jste stihl start sezony. Věřil jste tomu i vy?
Já s tím počítal. Kdyby přišla nějaká komplikace, je to jiné. Ale od operace se všechno vyvíjelo dobře a všechno nasvědčovalo tomu, že na start budu nachystaný.

Byl jste trpělivý, nebo vás okolí muselo brzdit, abyste léčbu zbytečně neurychlil?
Já se brzdil sám. Vím, co jsem uměl v minulosti, kdy jsem se snažil dostat ze zranění co nejrychleji. Teď už je to jiné. Přijdou chvíle, kdy máte pocit, že už je všechno dobré. Ale musíte zůstat zodpovědný a dodržet harmonogram léčby. Všechno má svůj čas.

Takže tělo nyní posloucháte poslušněji než před lety?
No, ono je spíš dost slyšet. (smích) Poslouchám ho normálně. Naštěstí teď žádné komplikace nepřišly. Vlastně jen v poslední fázi letní přípravy, kdy jsem se do tréninku opřel o trošku víc a koleno oteklo. Ale už je to v pořádku.

Pomohlo vám psychicky i to, že kvůli koronaviru se soutěž nedohrála a nepřišel jste zase o tolik?
Něco na tom je. Skoro, jako by se půl roku nic nedělo...

Měl jste v nejhorším období strach pohybovat se v nemocnicích a po rehabilitacích?
Fáze rehabilitace mi v podstatě končila ve chvíli, kdy začínala nejtvrdší omezení. Ale já žádnou speciální péči ani neměl. Bral jsem to tak, že je stejně hlavně na mně samotném, jak budu cvičit. Každý den jsem se to snažil odpracovat sám.

Zabránila vám epidemie i v cestě do Francie, kde jste osm let působil v St. Raphaelu? Jak často se tam vůbec vracíte?
Nejezdíme tam každý rok. Naposledy jsem tam byl loni, protože jsem potřeboval ještě něco dořešit. Pak jsme tam byli i s rodinou na dovolené, viděli pár známých. Ale letos jsme cestu do Francie ani neplánovali. A stejně by to pak ani nešlo.

Do Talentu se vrátil Petr Linhart, další levák. Vyhecuje vás konkurence na spojce?
Potřebujeme to. Když chcete hrát nahoře, posty musí být minimálně zdvojené. Sezona bude dlouhá, zase mohou přijít nějaká zranění, únava. A nejde odehrát šedesát minut všechny zápasy. S Petrem se známe a žádný problém mezi sebou nemáme. Je dobře, že je tady.

Noví trenéři Petr Štochl s Jiřím Hynkem se snaží přinést nové věci. Vnímáte změnu?
Něco dělají jinak, zapracovávají postupně to své. Lpí na hodně detailech, jednotlivých herních činnostech. Pro některé hráče to může být změna, já s tím problém nemám, jsem na to zvyklý.

Při vašich zkušenostech a po tolika sezonách ve vrcholové házené, můžete se ještě zlepšit i vy?
Jistě, pracovat musíte pořád a je spousta věcí, které zlepšovat můžu. Ale tady jde trenérům spíš o to, aby si hlavně mladí kluci házenou pořádně srovnali v hlavě. Aby tomu sportu dávali všechno.

Z Francie jste se domů vracel pro titul. Ten jste s Plzní loni slavil, jaké mety si dáváte teď?
Určitě bych byl rád, kdyby se nám zase povedlo dojít až na vrchol. V extralize si Plzeň nižší cíle dávat ani nemůže. Máme takovou pozici, která nás k tomu zavazuje. Ale nebude to zadarmo, nečeká nás nic snadného. Uvidíme. Chceme být určitě co nejvýš, to je náš cíl.

Koronavirus zřejmě bude svět trápit dál, bude složité se s tím během sezony vyrovnat? Mohou se rušit, odkládat zápasy...
To se samozřejmě může stát. Ale my hráči si o tom můžeme povídat, víc nic. Přijímám to jako fakt.

Sledujete konkurenci?
Trošku ano. Nahoře zase budou hrát Karviná s Duklou, ale letos k nim myslím přibude i někdo další. Kopřivnice, Frýdek-Místek, Brno. Uvidíme, jak rychle si u těch týmů posily a všechny změny sednou.

Letos vás minou evropské poháru, klub se do nich nepřihlásil. S tím jste smířený?
Situace ve světě je pořád nejistá a finanční náročnost by mohla hodně narůst. Hrozily by povinné testy a další omezení. Asi je to rozumné.