„S tím jsem určitě nepočítal. Jel jsem tam s ambicemi vyhrát jen v pátek sprint, na který se zaměřuji,“ přiznává třiadvacetiletý závodník Fenix Ski Team Jeseník.
A když to ve sprintu vyšlo, rozjel jste se tak, že vás nešlo zastavit?
Distance jsem bral jen, abych si zazávodil, a chtěl jsem být do pátého místa. Maximálně, kdyby to vyšlo, tak do třetího. Ale že obě distance vyhraju, to bylo překvapení nejen pro mě, ale myslím, že i pro všechny ostatní.
Čím si to vysvětlujete?
Moje forma šla za poslední měsíc dost nahoru, vynechal jsem i závody a raději potrénoval. A hlavně má příprava trvala dlouho bez nějakého přerušení. Musím to zaklepat, protože se mi už dlouho nestalo, že bych v zimě nebyl nemocný. I to jistě hrálo roli.
13 medailí získalizávodníci Fenix Jeseník na MČR, 6 zlatých, 4 stříbra a tři bronzy |
Tři tituly, to snad musí být historický milník v jesenickém klubu…
Bavili se o tom ostatní členové, že se doteď podařil maximálně jeden mistrovský titul, ale rozhodně nikdo neměl triple za jeden víkend.
Znamená to, že teď začnete jezdit i distance?
Letos určitě ne, to se budu pořád zaměřovat na sprinty. Až postupem času, možná příští rok bych přešel i trochu na distanc, která se samozřejmě hodí i pro sprint. Rozjížďky od čtvrtfinále výš na sebe rychle navazují, a aby člověk všechno ujel, hodí se i distanční parametry.
To je přirozený vývoj?
Myslím, že to tak je a hodně lidí začíná ve sprintu a postupně se přesouvá i na distanc, protože vytrvalost přijde trochu s věkem. Většinou to tak bývá.
Vzal váš klubový parťák a reprezentant Adam Fellner, že jste mu dvakrát titul vyfoukl?
Nevím jak to nesl, nebavili jsme se o tom spolu a radši jsem se ho na to neptal. Myslím, že to pro něj byl velký šok, že zrovna já ho tam budu předjíždět. Ale vztah máme přátelský, jsme kamarádi. Většinu roku spolu trénujme doma v Jeseníkách i na soustředěních v reprezentaci. Vycházíme spolu velice dobře.
Jak jste se dostal k lyžím?
Přivedl mě k nim kamarád Honza Pňáček, který se přihlásil do Fenixu v páté třídě. Já jsem byl tehdy ve čtvrté a jednoduše jsem se k němu přidal. Původně jsem hrával fotbal a běžky jsem bral jen jako vytrvalostní složku, abych měl něco navíc proti ostatním klukům. Bohužel jsem se pak při fotbale zranil a postupně přešel na běžecké lyžování.
Pochroumal jste si koleno?
Měl jsem rozštípnutý kotník na čtyři kusy, když do mě jeden „kamarád“ sklouznul.
Zní to šíleně. Ale pro lyžování to bylo nakonec dobře, ne?
Někdy mě mrzí, že jsem s fotbalem nepokračoval. Ale jsem rád i za lyžování, že se mi podařilo dostat na takovou úroveň a postupně mi to přináší i ovoce.
Zaručí vám republikové tituly nějakou výhodu?
Kdepak, žádnou další výhodu to pro mě nemá, místo ve svěťáku už jsem měl vyjeté dřív. Tři tituly ale beru jako bonus, protože ten dosud poslední jsem získal před devíti lety, to jsem byl ještě v dorostu. Od té doby jsem na republice sbíral maximálně druhá a třetí místa. Tohle je tedy pro mě navíc.
Po tom, co jste body ve světovém poháru sbíral už loni, by se dalo čekat, že letos jich bude přibývat a v seriálu se budete objevovat častěji. Proč to tak není?
Jsme s trenérem domluvení, že jezdím pouze na sprinterské víkendy. To znamená, že další mě čekají o víkendu ve švédském Falunu, kde je na programu klasický sprint. A týden na to se jede v Ulricehammu sprint skejtem a teamsprint. Ty mám v plánu objet všechny.
A mistrovství světa v Oberstdorfu na přelomu února a března?
Doufám, že budu nominovaný, ještě není rozhodnuto. Pokud to vyjde, tak bych chtěl zabojovat o postupové příčky do 30. místa a pak uvidíme jaká bude forma ve čtvrtfinále.
Co vám chybí na českou sprinterskou jedničku Michala Nováka?
Asi větší plíce. (směje se) Celková funkční výkonnost, to je, co mi trochu chybí a Michal je na tom velice dobře.
Připravujete se v Jeseníku. Jaké máte podmínky, musíte chodit i do práce?
Ne, jsem profesionál. Máme většinou deset až dvanáct tréninků týdně, takže se připravujeme dvoufázově. Obvykle to vychází na jeden den volna za týden, a kdyby měl člověk k tomu ještě i práci, tak to nestíhá.
Je to výsada mít možnost živit se sportem?
Určitě. Splnilo se mi to, co jsem dřív toužil zažít s fotbalem. Mám blízko ke všem sportům, takže je pro mě super, že se mohu živit tím, co mě baví. A to je sport.
Čeho v něm chcete dosáhnout?
Můj sen je dostat se příští rok na olympiádu a tam bych chtěl zabojovat o semifinále.
