I tam s ním psycholožka odletí - a kdo ví, třeba mu pomůže i k první velké medaili pod otevřeným nebem. „Měl jsem medaili v hale, chci ji i venku,“ vyhlásil Kudlička.
Před šampionátem řešil zánět kolene, naštěstí se stihl uzdravit díky pomoci osvědčeného fyzioterapeuta Pavla Koláře. „Řekl mi, že normální doba rekonvalescence je čtyři až šest týdnů, ale že mi to dá za týden dohromady. A měl pravdu.“
Kvůli zranění skoro měsíc nezávodil. Naposledy se představil začátkem července na Pražské tyčce, pak až minulý víkend na republikovém šampionátu. A tam opět triumfoval.
„Bylo by blbé, kdyby mi republika nevyšla,“ zadumal se, výkony mu však dodaly optimismus. Na výhru mu stačilo 572 centimetrů, pak se pokoušel o český rekord. Tři pokusy na 582 centimetrech mu nevyšly, ale...
„Vůbec nebyly špatné. Výšku to mělo, jen to chtělo zvolit tvrdší tyč,“ přemítal. Český rekord pod otevřeným nebem tak zatím dál drží Adam Ptáček s 580 centimetry. „Rád bych měl vizitku českého rekordmana já. Ale v Curychu chci hlavně medaili,“ řekl Kudlička.
Optimismus mu dodává i slabší forma světového rekordmana Renauda Lavillenieho. „Není suverénní. Zapisuje 570, 580. Může se stát cokoliv.“ Ještě větší šance může český atlet mít, pokud závod výrazněji ovlivní počasí.
Třeba jako před dvěma lety. Tehdy přijel Kudlička do Curychu na Diamantovou ligu. Celý den pršelo, sedm z dvanácti tyčkařů neuspělo na základní výšce. Tehdy skončil opavský rodák třetí.
Na složité podmínky si věří i teď. „Vždycky se mi v nich dařilo. Když bude kvalifikace v pěkném počasí a finále v dešti, tak by to nebylo špatné,“ řekl. V polských Sopotech mu 580 centimetrů stačilo na bronz. „Rád bych, kdyby Curych dopadl stejně - a já skočil o dva centimetry víc.“
