Jediný účastník mistrovství světa tak nelenil, vzal do ruky klíč, šroubovák a další potřebné náčiní. Výměna se zdařila, a tak mohl Klatovský pokračovat ve spanilé jízdě. Žádného přemožitele během odpolední atraktivní podívané nenašel, za což sklidil po zásluze potlesk od více než tisícovky fanoušků.
„Divácká kulisa byla super. Byla to bomba, jak to tady kluci udělali. Lidí přišlo vážně hodně. Nádhera. Když to řeknu sprostě, tak kdo by nechtěl vidět dvanáct magorů, kteří jezdí bez brzd, z hřebíky a jenom doleva,“ smál se Klatovský, který po sobotním startu na Opaťáku opanoval i následné klání v Kopřivnici a zajistil si tak čtvrtý mistrovský titul.
Bral jste vítězství jako nepsanou povinnost?
Tak nějak si to člověk říká, když postoupil na mistrovství světa mezi patnáct nejlepších. Proto chcete vyhrát, i když se to nemusí povést. Také jsme měli zádrhely. Odešel mi jeden z nejlepších motorů, ale i takové věci se stávají. Rychle jsme to vyměnili, ale jednu jízdu jsem jel na rezervní motorce, která byla rovněž skvělá. Lepší to vyzkoušet tady, než kdyby se to stalo v zahraničí.
Zdálo se, že při opravě jste byli ve velké časové tísni...
Dá se to zvládnout vyměnit do deseti minut. Tady to bylo pomalejší, ale stihli jsme to. Nový motor fungoval spolehlivě a byl dobře naladěný.
Střídání motorek je běžný jev?
Dělá se to normálně. Máte sice hlavní a pak druhou vedlejší, ale někdy se bohužel vyspíte špatně, vstanete levou pravou nohou a máte problém se trefit do dveří. Sednete na ostrou a ona nejde. To však není o motorce, ale o hlavě. Posadíte se na rezervku a najednou to jde. Stane se, že padne motor, přestanou fungovat kola, nějaká věc se vymění a zase to běží. Zkrátka tenhle sport je hodně nevšední. Je hrozně rychlý. Máte pět jízd, z nichž jedna trvá minutu. Celý závod se odjede ve dvou hodinách a je po všem.
Bylo to na vás tedy moc krátké?
Právě že na tom světě to trvá tři až tři a půl hodiny, takže je tam i prostor na regeneraci. Ale systém je stejný, rozjížďky, následně dvě semifinále a pak finále. Tam už je těžké se dostat. Co se týče délky tratí, nemám rád tyhle krátké rovinky. Tady by se krásně vešla určitě i stometrová s poloměrem zatáčky třicet, což by byl nádherný úprk. Ale i tak se odjely hezké závody. Byly i pády, což k tomu patří. Naštěstí mě nepotkal, i když někdy také létám pěkně po hubě. (úsměv)
Nevadilo vám slunce, které od semifinále svítilo přímo do očí?
Slunce je vždycky dobré a neoslňuje. Vezmete si jiný odstín brýlí, a tak vám to akorát trochu zduhovatí, ale jinak je to bez problémů. Horší je to jinde. Až se pojede na stadionu v ruském Togliatti, tak tam vám svítí úplně všude. Tady bylo alespoň příjemné teplo. Ráno jsem odjížděl z domu a bylo minus dvacet. Ale jsem na velký mráz zvyklý. Na severu Finska bylo -47, jelikož se to nacházelo asi jen 50 kilometrů od polárního kruhu. Nejdříve nám kvůli mrazu zrušili tréninky, ale na závod teplota vyskočila na příjemných -20.
Organizátoři před finále upravovali první zatáčku kvůli velké díře. Nebál jste se jí?
Ne. Nekoukám na zem. Díry se přeletí. To už by musela být obrovská. Sice to skákalo, ale to dělá pořád, když chcete jet rychle. Na sněhu se motorka unáší. Navíc jezdím poněkud atypicky, takže zejména na ruském ledu je to utrpení.
Z koho jste měl ve finálové jízdě největší obavy?
Všichni jeli výborně. Mladý kluci jako Lukáš Volejník a Lukáš Hutla to tahali. Techniku mají parádní. Chce to jenom trénovat s těmi nejlepšími. Já se připravoval i s Rakušany. Je nutné nestát na místě. Musíte absolvovat dlouhé kilometry za tréninky a těmi jezdci.
Dalo se při letošní zimě trénovat i v Čechách?
Jsem tu čtyři dny, předtím jsem byl v tom Finsku, kde jsem jel semifinále světa. Za sezonu, takže zhruba tak za tři měsíce, odsedíte v autě nějakých 60 až 80 tisíc kilometrů, což je hrozné. Tady by letos podmínky byly, ale zase není čas. V sobotu si musím splnit jeden závod v Německu, v pondělí jedu na dvě Grand Prix do Ruska. Odtamtud nás budou transportovat na další do Kazachstánu. Poté se po měsíci vrátím na dva dny domů za rodinou. A znovu do Berlína a do Inzellu na závod týmů. Ještě si odbudu finále mistrovství Evropy a končíme mistrovstvím světa v nizozemském Heerenveenu. První týden v dubnu vše sundám, skončím, dám si týden regenerace a půjdu do práce.
Je tedy vzácnost vás vidět na českých okruzích?
Je to velká výjimka. Měl jsem podepsanou smlouvu na závod v Německu, ale naše federace mě z ní naštěstí vytáhla a mohl jsme startovat tady. Nasmlouvám si toho více, ale vždy pak záleží na počasí. Český mistrák je přednější.
V čem se liší jízda na přírodním ledu od běžných oválů?
Na nich je to brutálně tvrdé. Jsou tam po závodě dvaceticentimetrové rýhy. V Opatovicích byl led měkký, nešel přímo z čisté vody. Když ji na klasickou dráhu nalejí, může se tam vyštípnout krychle, a to jsou pak strašné rány.
