„Z jezdeckého hlediska to byl můj nejlepší Dakar. Výsledek bohužel nemám na papíře, ale mám ho ve svém srdci. Rychlost tam byla, bohužel mi nebylo přáno,“ řekl chlapík z jihomoravské Nosislavi.
Slavnou rallye, které se zúčastnil už počtvrté, pro sebe považuje za dokončenou. I pamětní plaketku za to dostal.
Přesto v konečných výsledcích nejste. Proč?
Bohužel mě v 5. etapě nechala v průseru guma. Po pár kilometrech od výjezdu z tankovací zóny se roztrhala na maděru, prorazila nádrž a urvala brzdu. Poté, co obsah nádrže vytekl na výfuk, jsem mohl být rád, že motorka neshořela, že to přestála. Už když jsem z tankovačky vyjížděl, viděl jsem na gumě při kontrole, že z ní čouhají asi tří- až čtyřmilimetrové dráty. Ale nezdálo se, že by to bylo nějak hrozné. Jenže hned tam byly rychlé roviny a guma to nevydržela. Jak jsem tam tak nad motorkou stál, říkal jsem si, že je to blbý sen, že se to nemohlo stát.
Ale stalo.
Na motorce máte čudlíky, kde hlásíte, co se vám stalo. Jestli máte zranění vy, nebo je poškozená motorka. Byl jsem tak rozladěný, že jsem se ani sám neohlásil, ale oni se ozývají sami. Ptají se co a jak. Poslali pro mě pick-up, naložili motorku a jelo se do bivaku. Tam jsem hned musel zažádat o přeřazení do kategorie tzv. Experience, abych mohl závod dojet, s tím, že po každé etapě dostanu 15 minut penalizaci. Obnášelo to starty zezadu a jízdu bez nároku na výsledek.
Z jezdeckého hlediska to byl můj nejlepší Dakar. Výsledek nemám na papíře, ale mám ho ve svém srdci.
Jan Brabecmotocyklový závodník, účastní Rallye Dakar 2021
Neměl jste sto chutí Dakar zabalit?
Velmi si vážím válečných pilotů, znak RAF nosím i na helmě. Beru si od nich motivaci a tu mi dodali i v tomto případě. Pokud se nestalo nic vážného mně, pořád je možné dojet Dakar jako trénink a nějak to dobojovat.
Tak jste se do toho pustil.
Druhý den jsem startoval z konce první stovky a dojel jsem na 23. místě. Nevykašlal jsem se na to, bojoval jsem až do cíle. Přestože to bylo frustrující, protože už na startu víte, že nezajedete žádný výsledek. Aspoň jsem si tedy užíval jízdu. Časy jsem měl dobré, to jsem si mohl zkontroloval hned v cíli. Kolik jsem dostal od prvního a tak. V poslední etapě jsem dojel patnáctý. Bohužel jsem to, co se stalo, neovlivnil, a mrzí mě to.
Pneumatiky byly velkým otazníkem už před Dakarem. Každý z motorkářů jich měl na celou rallye pouze šest. Kolik jste jich mimo soutěž spotřeboval ve skutečnosti?
Na každou etapu jednu, takže dvanáct. Na příští rok se bude muset tohle pravidlo změnit, šest je málo. Dost málo. No a já z Dunlopu přejdu na Michelin, to jsem rozhodnutý. Nebudu to řešit žádným vysvětlováním, to bychom se jen dohadovali, prostě to změním.
Jel jste zbytek Dakaru bez tlaku?
Úplně mě to osvobodilo, užil jsem si to. Jel jsem bez nervů, jestli minu waypoint (kontrolní bod na trati, který jezdec musí projet), nebo ne, nějak mi to bylo jedno. (smích) Naštěstí jsem trefil úplně všechny v pohodě. Když se tím stresujete, stane se, že začnete bloudit. Najednou nemáte stres, trefíte všechny a je to boží.
Vy jste letos na Dakaru nebloudil?
Musím zaklepat, že žádné hororové události se mi na trati neděly. Žádná velká nehoda, nic. Jedno bloudění v jedné etapě bylo, ale nic dramatického, tak na pět minut.
Dokázal jste se i vyburcovat?
S tímhle nemám problém. Jak si sednu na motorku a nasadím si přilbu, jsem v závodním módu.
 |
Byla letos atmosféra závodu při všech bezpečnostních opatřeních jiná než obvykle?
Nebyla žádná. Před startem jsem říkal klukům, že si připadám jako na tréninku, a ne na největším závodě světa.
Jak vypadá takový Dakar, když si ho jedete užít?
Mně strašně bavil od začátku, vyhovovala mi trať, takové písčité tobogany. To bylo přesně ono, co jsme trénovali se Štefanem Svitkem. Přijel jsem z etapy a nebyl jsem ani unavený. Všechno bylo hrozně příjemné, než se stala ta smůla v páté etapě.
Pak jste jel jinak?
Poslední dvě etapy jsem jel vyloženě prohlížečku. (úsměv) Ve stošedesátikilometrové rychlosti se blbě kochá, ale byly úseky, kde jsem se rozhlédl a říkal jsem si: ty bláho, tady je to krásný. Nedostanete se normálně na místa, kde by se dalo takhle jezdit.
Jaká například?
Když si představíte poušť, do toho zelenou trávu a skály, tak to úplně nedává smysl, že? No a tam to bylo.
Poslyšte, neviděl jste mezi tím i studnu s kbelíkem na vodu?
(směje se) Ne, ne, z únavy to nebylo. Fakt to tam bylo. Tohle byla místa, kterých bych si, kdybych jel o čas, určitě nevšiml. Že jsem ale nemusel honit každou vteřinku, tak jsem třeba na pět vteřin odstavil plyn a díval jsem se kolem.
Taky jste jednu etapu jeli kolem Rudého moře. Osvěží pohled na vodu oči?
Copak oči. Taky vás to může vykopnout ze zatáčky a můžete v tom moři skončit.
To se vám stalo?
Do vody jsem nespadl, ale jednu zatáčku jsem přebrzdil a vyletěl jsem z ní na kraj moře. Projel jsem vodou, jak mě to z té zatáčky vyneslo. Sám sobě jsem se smál. Říkal jsem si, ty jo, konečně moře!
