Víc než 25 roků jezdil motokros, je mnohonásobným mistrem republiky a na motorce sedává od dětských let. Jenže vždy Janu Brabcovi k závodění stačila licence, takže nač si dělat řidičský průkaz? A tak až teď ve 34 letech, když zatoužil zdolat Dakar, musel do autoškoly, protože na slavné rallye jsou „papíry“ pro závodníky povinné.
„V reálu to ale bylo tak, že jsem musel pana instruktora naučit pár věcí, seřídit jim spojku a pak to mohlo fungovat,“ vypráví s úsměvem. „Nejlepší bylo, když mě učili tlačit motorku do garáže. To jsem myslel, že umřu smíchy.“
Jenže stejně jako když si teprve po roce v F1 dělal Max Verstappen řidičák na auto, bylo brzy i u Brabce jasné, že učení jezdeckého umu je ztrátou času. „Takže jsem se připravil na testy a bylo.“
Byla to jen jedna z mnoha povinností, kterou musel splnit v cestě za dakarským startem. Čtvrt století přitom preferoval uzavřené okruhy, kratší závody. Oblíbil si i superkrosy, při kterých se často skáče. Koneckonců pochází z jihomoravských Hustopečí, kde ho trénoval i freestylista Petr Kuchař.
Proč teď Dakar? „Před rokem jsem v Kalifornii jezdil v poušti a řekl si, že by to mohla být nová motivace. Do té doby jsem byl superkrosový typ. Hrozně mě baví skákání. Ale za 25 let vás to přestane bavit a chcete zkusit něco nového.“
Jenže je už pryč doba, kdy na Dakar mířili dobrodruzi bez zkušeností jen s batůžkem na zádech. Spávali pod širákem a cílem bylo přežít. Zvlášť po přesunu do Jižní Ameriky už je i tato rallye profesionální záležitostí, rozhoduje v ní rychlost, a tak se Brabec přidal k týmu zkušeného dakaristy Martina Macíka. S jeho stejnojmenným synem, který řídí liazku, absolvoval přípravné závody. Přivykal maratonskému stylu jízdy.
„V průběhu roku jsem zadřel asi pět motorů, což se mi ještě nikdy nepodařilo. Několikrát mi došel při závodech benzin a celkově jsem najel 25 tisíc kilometrů. Shodil jsem i deset kilo,“ popisuje.
Jenže testy jsou jedna věc, Dakar druhá. I Brabec se řídí mottem, že nikdy se na Dakar nepřipravíte na sto procent, zatímco on na vás rozhodně ano. A zvlášť na nováčky bez zkušeností umí být drsný.
„Rozhodl jsem se jezdit dálkové rallye a chci v nich bojovat o nejvyšší příčky. Teď chci nasát co nejvíce informací, abych další rok věděl, do čeho jdu,“ řekl Brabec, jenž by byl spokojený, kdyby se pohyboval kolem 40. až 50. místa. „Musím stát nohama na zemi. Bude to můj první Dakar. Nevím, jak budu sehraný s navigací. Nechci říkat nějaké nesmysly.“
Už ve středu společně s Macíkem odletěli do Jižní Ameriky, kde se chtějí týden aklimatizovat na vysoké nadmořské výšky. Bydlet budou v peruánském Cuscu v hotelu, který je postaven ve výšce 3 300 metrů nad mořem.
