V teplotách okolo 35 stupňů se peloton opět jednou nechtěl hnát vpřed, ani stíhat početnější skupinu uprchlíků.
Robert Wagner z týmu Lotto NL-Jumbo, připravující pravidelný blog pro server radsport-news.com, popisoval: „Jan Bárta vyrazil hned po startu vpřed, krátce se ohlédl a půlka pelotonu na něj volala: Jeď, chlapče, jeď. Potom ještě dostal doprovod v podobě Arašira z Lampre, zatímco skoro všichni ostatní v pelotonu byli po předchozích dlouhých dnech na trati rádi, že ti dva odjeli tak brzy. Vzhledem ke zvlněnému profilu by únik větší skupiny znamenal, že by etapa byla mnohem tvdší. Takhle sprinterské týmy převzaly zodpovědnost a kontrolovaly únik.“
Během dne spolupracovali Bárta a Araširo na vytváření náskoku, který postupně dosáhl až pěti minut, utkali se na prémiích a když se jejich únik chýlil ke konci, pokusili se ujet jeden druhému.
I takové jsou zákonitosti úniků.
Třicet kilometrů před cílem nastoupil (neúspěšně) Japonec, vzápětí pro změnu Bárta. V sázce byla totiž i cena pro nejbojovnějšího jezdce etapy a s ní spojené červené startovní číslo a navrch prémie 2 000 eur.
O majiteli této ceny každý den rozhoduje porota, složená z osmi expertů.
Ta poněkud nepochopitelně vyřkla ortel: Jukija Araširo.
A to přesto, že Bárta tahal tempo úniku mnohem častěji a vyhrál i tři ze čtyř prémií nacházejících se na trase etapy. „Přitom jsme ještě Jana museli brzdit, aby pošetřil síly také do druhého a třetího týdne,“ vykládal Enrico Poitschke, sportovní ředitel týmu Bora.
And again #BoraArgon18 is in the break! #Barta #ridenatural #TDF2016 gap 1:20. pic.twitter.com/dilFptV2Sz
Výběr laureáta ceny spravedlivý nebyl. Ale kdo ví, třeba se porota rozhodla svým výrokem povzbudit japonskou cyklistiku, hledající cestu na výsluní. Koneckonců právě Araširo byl v roce 2009 jedním z prvních dvou Japonců v historii závodu, kteří Tour dokončili.
Finanční zisk Jana Bárty z 6. etapy tudíž nakonec činil:
1500 eur za vyhranou rychlostní prémii + 2 x 300 eur za dvě vítězství na vrchařských prémiích 3. kategorie
= celkem 2 100 eur.
K tomu můžeme připočíst ještě 1000 eur za 2. místo v rychlostní prémii první etapy, při které rovněž šlapal v úniku.
Takřka jistý zisk má i v případě, že celou Tour dokončí. Finanční prémie za celkovou klasifikaci, začínající na 450 tisících eur pro vítěze, dosahují až ke 400 eurům pro 160. cyklistu v pořadí.
Irský sprinter Bennet, který měl být trumfem Bory pro hromadné dojezdy, zatím od pádu v úvodní etapě na Tour jen přežívá. A vrchaři Buchmann a Konrad v 5. etapě příliš nepřesvědčili.
Především v únicích tak zatím borci Bory zviditelňují svoji německou stáj a zároveň sbírají finanční prémie. Například i v podobě Paula Vosse, který za jeden den v puntíkatém trikotu nejlepšího vrchaře obdržel bonus 300 eur.
„Měli jsme jezdce v únicích v pěti ze šesti etap,“ vyzdvihuje Poitschke.
Ovšem veškeré vybojované finance nedorazí na účty jednotlivých cyklistů, nýbrž na konto stáje. Po skončení Tour potom účetní Bory sečte všechny peněžité prémie získané členy týmu a celkovou sumu rozdělí na deset rovných dílů: devět pro jezdce a desátý pro pomocný personál.
Alespoň takové jsou zvyklosti.
Cyklistika je týmový sport.
