Stejně jako ještě několik týdnů na to, kdy se rozběhne hned v úvodu přerušená letošní sezona.
Zkušený borec, jenž má za sebou i starty v nejslavnějších světových závodech, se už několik týdnů, podobně jako další profesionální sportovci, vyrovnává s neobvyklou situací. „Za dvacet let své kariéry jsem ještě takovou nezažil,“ říká o chvílích, kdy místo závodů může jen trénovat a čekat, co bude dál.
Jak tuto situaci prožíváte?
Jsem samozřejmě zvyklý jezdit sám, ale ne pořád. A teď po pár týdnech už je složitější, když člověk nemá s kým jezdit. Musím to brát tak, jak to je. Trénink je zkrátka jiný, když nemůžete jezdit ve skupině. Občas se teď už sice na tréninku potkáme s Lojzou Kaňkovským, který bydlí nedaleko, ale i když jedete ve dvou, tak se to se skupinou nedá srovnat. Sice si můžete občas povídat, ale v podstatě je to blíž tomu, když jedete sám.
Jak jste v kontaktu s ostatními členy hradeckého týmu?
Sdílíme tréninky ve společné skupině, kde se navzájem povzbuzujeme, ale není to ono. Závodník potřebuje jezdit ve skupině a závodit. V době, kdy jsem odpočíval, se kluci hodně hecovali a mně to v ten moment připadalo zbytečné. Několik jich jelo tréninky delší než 300 kilometrů, ale já se zatím na něco takového nechystám. Možná na přelomu dubna a května, podle toho, kdy budou další závody.
Kolik jste toho vlastně letos v závodech stihl?
Po soustředění v Calpe jsem v Chorvatsku odjel jeden závod. Plánovaný etapák, který měl následovat, už byl zrušený a místo něj jsme cestovali domů.
Celá jarní část sezony odpadla a odpadne, který ze zrušených závodů v původním kalendáři vám bude nejvíce chybět?
Mrzí mě, že nebudu moct obhájit loňské vítězství v závodě kolem Loiry ve Francii. Těšil jsem se i na Rhône-Alpes Isere Tour, kde jsem byl před rokem celkově čtvrtý. To byl závod, který mi seděl. Je škoda, že se na jaře nebude vůbec závodit, protože právě v tomto období mi to vždycky jde. V případě, že se v zimě dobře připravím.
Se zahraničními starty se asi dá počítat ještě později.
Uvidíme, kdy se zase do zahraničí dostaneme, protože je možné, že hranice zůstanou zavřené delší dobu. Bude to chybět, rozdíl v kvalitě závodů v Česku a třeba ve Francii je obrovský.
Jak se vůbec trénuje ve chvíli, kdy nevíte, zda a kdy se bude moci závodit? Pocítil jste nějakou krizi?
Začátek byl těžký hlavně poté, co zrušili a posunuli olympiádu. Ztratí se vám cíl a najednou nevíte, kam se dívat dopředu. Zkrátka nemáte směr. Ale teď už je to dobré. Přišel jsem na to, že výhodu mají ti, kdo si to na kole užívají. Já si teď jezdím pro radost, protože když to někdo bere jen jako práci, víc ho ta změna zdrtí. Dokud jsem se sám na sport díval jen jako na práci, dost mě to ubíjelo. Teď z toho mám radost, trénování mě baví a užívám si ho.
Zmínil jste olympijské hry. Hodně velké zklamání?
Olympiáda byla letošní meta, ke které jsem vzhlížel. Nominace do časovky i hromadného závodu byl můj hlavní cíl. Ted už se ale na olympiádu, která by měla být za rok, snažím nemyslet a soustředím se na probíhající sezonu. V listopadu začne příprava na tu příští a pak se k myšlenkám na Tokio zase vrátím.
