Jak jste ze svého pohledu viděl finále?
Opravdu to nešlo. Ať jsem dělal, co jsem dělal. Házel jsem asi tři hody k osmdesáti metrů, pak jsem teda přešlápl. Nešlo to, no hrůza.
Zpravodajstvítřetí den atletického ME |
Čím to bylo? Je ta příčina ve zdraví, nebo spíš technické důvody?
Asi kombinace obojího. Jak jsem měl to mezidobí, kdy jsem dva týdny nemohl dělat opravdu nic, jen jsem ležel, tak to tělo… Lehce z něj zmizela spínavost, ta síla a všechno. A prostě to tady nenaskočilo zpátky.
Snažil jste se v průběhu finále něco změnit?
Trenér (Jan Železný) mi dával spoustu rad. Snažil jsem se je nějak následoval, ale ten pocit mi připomínal Rio. Tam jsem si taky přišel, že neházím špatně, ale prostě to neletělo. Za žádnou cenu nešlo nic udělat.
Jakub Vadlejch ve finále oštěpu na ME v Berlíně.
Co vám kouč radil?
Technické věci – o levé ruce, kotnících, dohozu oštěpu. Prostě klasické věci, které dost často nedělám, i když házím daleko. A v takových chvílích můžou pomoct.
Od prvního pokusu už každý další hod byl kratší. Co jste si pomyslel?
Přemýšlel jsem, co udělat, aby kratší nebyly. Fakt jsem bojoval až do posledního pokusu a říkal jsem si, že by se to mohlo nějak zvrátit. Ale nenašel jsem recept.
Byla to pak už spíš bezmoc, nebo jste pořád věřil?
Něco mezi. Letos jsem měl spoustu lepších závodů. Cítit se takhle a házet 80 metrů, v hlavě ty pocity nejde srovnat. Teď jsem oštěp odhodil a myslel jsem si, že je to třeba trochu dál, ale neletělo to.
Na bronz dnes stačilo necelých 86 metrů.
To mi ani neříkejte. Já jsem právě tohle věděl, že za 86 metrů je bronz. Co k tomu říct.
Jak moc vás dnešní finále bolelo?
Hodně. Musím říct, že mě bolí různé věci na těle, ale to je jedno. Spíš je hrozné, že celou sezonu to bylo parádní a jakmile přestane poslouchat tělo, tak si tímhle vlastně totálně zkazíte sezonu.
Zdravotní komplikace mají i další čeští atleti. Co se s tím dá dělat?
Já mám kolem sebe super tým, takže je to spíš ta moje zarputilost, že chci jet pořád a pořád na plný plyn. Nad tímhle se člověk musí zamyslet a když se necítí tak, jak by se měl cítit, musí povolit.
Oproti kvalifikaci jste házeli z druhé strany. Mělo to nějaký vliv?
Věděli jsme to dopředu. Třeba berlínský mítink ISTAF se z téhle strany hází taky. Myslím si, že je to úplně jedno.
Co vás čeká teď?
Musíme se s trenérem zamyslet, co bude dál. Jestli dáme tělo do kupy, nebo budeme trénovat. Opravdu v tomhle stavu by se ani mně nechtělo házet. Bojovat s osmdesáti metry není nic příjemného a nechávat se porážet od soupeřů, kteří mě dneska porazili, také ne. Tak uvidíme.
