„Jsem rád, že mi to tam napadalo, ale vím, že to pořád ještě nebylo optimální. Měl jsem tam spoustu ukvapených ran, mám na čem pracovat,“ usmíval se 19letý Jakub Tonar.
V první půli jste jen dotahovali náskok soupeře, bylo to psychicky složité?
My jsme věděli, že to nebude lehké utkání. Dukla má kvalitní mančaft. Ale první půle byla z naší strany zbytečně vlažná. Musíme na soupeře vlétnout a ukázat, kdo je doma. I fanoušky bychom tím dostali víc do zápasu. Musíme k tomu přistoupit profesionálněji, příště by se nám to mohlo vymstít.
Právě. V první půli to vypadalo, že vám chybí i větší nasazení. Copak vás jméno Dukly, odvěkého rivala Plzně, dostatečně nenamotivovalo?
O tom to není. Spíš šlo o to, že jsme nastoupili v netradičním složení. I já jsem dostal při zranění Milana Škvařila mnohem více prostoru. Poprvé jsem hrál v základu a chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal a dostal do tempa. Podobně na tom byl Milan Ivančev na středu.
Byla o přestávce důrazná domluva v kabině?
Trenér Šetlík nás pěkně seřval, zvlášť nás mladší. Musíme se z toho poučit a v dalších zápasech hrát lépe hned od začátku. Aby nám netrvalo tak dlouho, než se dostaneme do tempa.
Vy jste symbolicky uzavřel v poslední minutě i brankový účet zápasu. To byl záměr?
Nene. Já měl od kluků z lavičky pokyn, abych vybojoval sedmičku a na ni by šel jeden z našich benjamínků. Ale ono se to přede mnou otevřelo a nezbývalo, než to zkusit propálit.
