Jak to skloubíte?
Když jsem byl u juniorské reprezentace jako asistent, kvůli klubovým povinnostem jsem nemohl na kvalifikaci, takže jsem musel z funkce odstoupit. A šel jsem dělat týmového manažera chlapského nároďáku. Teď se nám to překrývá s přípravou, máme s reprezentací blok soustředění v Hradci, tady už taky běží příprava. Bude to trošku divoké. Ale kluci něco zvládnou se šéfem klubu Mírou Přikrylem, něco sami. Budou mít sami zodpovědnost. Ale během sezony budu v klubu.
Co pro vás angažmá znamená?
Jsem rád, že můžu kluky vést, doufám, že to posuneme ještě dál. Ať už herně, tak v klubu; budeme se snažit dělat nové věci a postupně reputaci oddílu zvyšovat.
Slýchal jste, jestli nejste na trénování ještě mladý?
Já myslím, že nejsem zase tak mladý na trenéra. Mám nějaké hráčské zkušenosti, pět let jsem byl v cizině, poznal jsem plno trenérů. Když současný kouč reprezentace Michal Nekola začínal v Ústí, bylo mu podobně, nebo dokonce i míň. Nevidím to jako problém.
Překvapilo vás, že Ústí měnilo trenéra po úspěchu? Z Petra Broma je sportovní ředitel.
Kluci hráli dobře a jsem rád, že bylo po nějaké době zase na co koukat, že to nebyla zase bída. Rozhodnutí vedení mě překvapilo, ale nebyla to moje záležitost.
Budete mít odstup od týmu, když jste byl jeho součástí?
Kluky znám, skoro se všemi jsem ještě extraligu hrál, ale nějaký odstup tam musí být. Už je to trošku na jiné bázi. Chci k nim být férový, říkat věci na rovinu. Jsme kamarádi, dokážeme se normálně bavit, ale budu vyžadovat práci. Něco bude muset být po mém.
Jste přísný?
Nemám rád prohry, to kluci vědí, že dokážu být zlý. Když se bude vyhrávat, nebude k tomu důvod.
Ale Ústí ani letos nebude mašinou na vítězství. Skousnete to?
Doufám, že toho vyhrajeme co nejvíc. Když jsem dřív hrál v Ústí, dokázali jsme porážet Liberec, Budějovice. Je to o vnitřním nastavení. Prostě jít do zápasu, že můžeme uspět. Nejsem zastánce toho, že proti Budějkám to je jasné. Ne. Každý se dá porazit. A když ne, ale uděláme maximum, budu spokojený.
Máte ještě hráčskou registraci?
Rok jsem nehrál vůbec, ale myslím si, že je ještě platná.
Nenaskočíte do zápasů?
S tím nepočítám. Asi by musela nastat krizová varianta, ale už se mi nechce. Byť mě to pořád láká, volejbal je můj život. Ale nevím, co by se muselo stát, abych šel na plac. Třeba kdyby nebyl nikdo na střídání, prostě jako krajní možnost.
Zdravotně jste fit? Kvůli potížím jste ukončil hráčskou kariéru.
Měl jsem naposledy problémy s loktem, předtím záda. Jak nehraju, je to lepší. Ale nemám natrénováno. Možná jeden dva sety bych dal, ale celý zápas rozhodně ne.
Jaký bude váš rukopis?
Nějakou představu mám, ale to se ještě může změnit. Uvidíme, až přijedou cizinci. Naši hru postavíme na tom, v čem bude tým silný.
Co jste vypátral o cizincích?
O všech jsem si něco zjistil, protože vybrat hráče podle videa není lehké a asi ani dobré. Kdybych si já udělal teď nějaký sestřih, mohl bych podle videa ještě hrát. I díky zápasům reprezentace jsem na naše posily sehnal reference. Na Albánce jsem se ptal jeho spoluhráče, který proti nám hrál za finský nároďák, o Brazilcovi jsem si zase zjišťoval věci od jednoho Španěla. Kanadského blokaře mi popsal trenér z Francie, kterého znám.
Jste v nové funkci připravený na větší tlak, než je na hráče?
Úplně ho nevnímám, spíš se na všechno těším. Tlak je na cokoli, co člověk dělá. Díky tomu, že jsem hrál volejbal na vrcholové úrovni, to mám jednodušší. Navíc mě profesionální sport hodně baví. Je to jiná práce než s mládeží, dají se naplno využít různé statistiky a věci, které mě naplňují.
Zůstal nejvíc bodující hráč extraligy Filip Kramar. Oddechl jste si?
Jsem rád, že Fíla zůstal, s nahrávačem Lubošem Bartůňkem jim to klape. Jsou sehraní. Osa zůstala, bylo by těžší, kdyby měl přijít jiný univerzál. Vím, že Fíla taky jako já nerad prohrává. Což je ve výsledku hodně důležité. Že tady nejsou kluci, kterým to je putna.
