„Moc dobře se mi na to nekouká. Na celkový výkon i přístup jednotlivců,“ říká. „Jak na tréninku, tak při zápase i mimo volejbalové dění. Jsme profesionální sportovci a musíme tomu dát víc. My všichni. Necítím to tam.“
Pouhé dvě dvoubodové výhry za půlku základní části, to je mizerná bilance mužstva, které chtělo útočit na play-off. „Náš projev je špatný. Tohle není extraligový tým, nejsou to extraligové výkony. Představoval jsem si to jinak,“ je jak ve zlém snu.
„Ze začátku jsme hráli dobře. I když jsme nezvítězili, dalo se na to koukat. Viděl jsem týmový duch a bojovnost, teď jako by se to vytratilo a vůbec nic tam není. Žádná chuť hrát volejbal, a to je špatně.“
Salon to nesvádí na slovenskou posilu Lízalu, který měl konflikty s týmem a radši Ústí opustil. „Nerad bych se pitval, proč odešel. Ale není jeho vina, kde jsme,“ nehledá smečař alibi. A velí: „Snad si přes svátky vyčistíme hlavy a od Nového roku začneme odznova. Nic jiného nám nezbývá.“
On a trenér Jan Malina musí pozvednout pokleslé mužstvo. „Honza je komunikační trenér, není problém si něco říct,“ vyhovuje Salonovi spolupráce. „Já se snažím předávat zkušenosti, co jsem nasbíral v cizině i v extralize. Rád bych kluky posunul dál. I psychicky, aby byli odolnější ve vypjatých situacích.“
Rady Salon poslední dobou nepředává přímo na hřišti. Nejdřív chyběl vinou žaludečních potíží, kvůli kterým tři dny ležel ve špitále. Nedávno se mu obnovilo tradiční zranění. „Na tréninku jsem si při dopadu poranil trochu záda, mám výhřez plotýnky. Ale zatím mi to nejde do nohou, netlačí to. Takže bych chtěl už začátkem ledna pomoct týmu.“