Jenže šachovnicový praporek se omylem v rukou maršálů neobjevil, a tak zbývalo ještě jedno kolo.
To poslední, nějakých pět kilometrů k tomu, aby Čech vůbec poprvé vyhrál motocyklovou Grand Prix v Brně. Je to blízko, zároveň daleko, hrozně daleko. O dvě minuty později přece jen jede Kornfeil oslavně po zadním kole, pak sesedá a hází rukavice bouřícím divákům.
Je třetí, ale tvrdí: „Třetí místo doma je víc než vítězství na jakékoliv jiné trati. Takže jsem to slavil jako výhru. To, co se tady celý víkend děje, jaký je zájem o mou osobu, je neuvěřitelné. Je to splněný sen, na který jsem roky čekal.“
Je stálicí světového šampionátu, jenže v éře Abrahama, Peška v MotoGP i nadějného Haniky v Moto3 zůstával Kornfeil ve stínu. Třikrát už sice stál na pódiu, jenže v rozletu jeho kariéru srážely přestupy do živořících stájí. Až letos patří do týmu, který se chlubí jednou z nejsilnějších motorek ve třídě Moto3. A tak je rázem kolem 25letého muže v Brně šrumec. Když projíždí padokem, zastavují ho desítky fanoušků, každý mu opakuje, ať udělá bednu, a on je navíc navnadí sobotní výhrou v kvalifikaci.
Po ní opakuje, že mu tlak nevadí, že si ho užívá, že necítí nervozitu.
Ale v neděli je rázem všechno jinak. Suverenita je pryč, on se klepe. Víc než hodinu před závodem je zavřený v boxech, má na uších sluchátka a nechce vnímat okolí. Dvacet minut před startem je bledý a utírá si pot.
Jenže když nakopne motorku, projede kolem narvaných tribun, rázem se mysl i nervy zklidňují. Přítelkyně Dominika, se kterou chodí od sedmnácti, se ho sice od rána stranila, ale když si na startu sundá sluchátka, pošeptá mu: „Jsem na tebe neskutečně pyšná, ať to dopadne jakkoliv. Jeď pro fanoušky, užij si to a buď v klidu.“
On se pousměje, snad poprvé za den, aby po závodě přiznal, že právě její slova a ta od šéfmechanika mu vrátila sebevědomí. Zhasnou červená světla a on vypálí kupředu. Je dál první, co víc - zvyšuje náskok. Když ho kousek od trati sleduje Lukáš Pešek, poslední Čech, který v Brně dojel na stupních vítězů, říká si: „Tohle přepálil. Mít v Brně ambice, že všem ujedete, je nereálné.“ Je tu až moc dlouhých rovinek, na kterých osamocený jezdec ztrácí rozrážením vzduchu.
I Kornfeil to ví. Sleduje velkoplošné obrazovky a tuší, že ho brzy soupeři docvaknou. Stane se tak v pátém kole, pak ztrácí. Je sedmý, devátý, desátý. Často jede jinou stopu, zvlášť ve Schwantzově zatáčce. „Nemyslel jsem si, že tam budou tak strašné boje. Ale byly tam lokty, každý chtěl jet vpředu. Osm kol před koncem jsem si řekl: Chlapče, je třeba zase makat.“
Během dvou kol už je zase první, tribuny šílí, což skrz helmu i řvoucí motory Kornfeil slyší. „Jako by hřmělo.“ Přidává další a další kola v čele, teď je tu ale poslední, ve kterém ho Di Giannantonio a Canet přeskočí. V helmě si sprostě uleví, ale touží alespoň udržet bednu. Opakuje si, že čtvrté místo nikoho nezajímá. Má recht a před poslední šikanou už ví, že trojku udělá.
Pešek v nadšení skáče přes svodidla, snaží se na Kornfeila mávat, pogratulovat mu. Později od lidí slýchá nářky, že „je škoda, že to Kornfeilovi nevyšlo“. On kroutí hlavou a odpovídá: „Vyšlo to. Být jako Čech v Brně na stupních je fantazie.“
V euforii je i Kornfeil. Divákům posílá rukavice, pak zpívá italskou hymnu, která zní na počest vítězného Di Giannatonia. Bere si šampaňské, jež obzvlášť dnes dlouho stříká.
Hledá otce Marka, na kterém i z výšky vidí, jak je dojatý. Byl to totiž emotivní týden pro celou rodinu, neboť ve čtvrtek se jeho sestře narodila dcera Viktorka. A když ho v neděli ráno maminka poprvé oslovila „dvojnásobný strejdo“, málem se rozbrečel.
I proto ví, že večerní party ve Valticích bude ve velkém stylu. Ač jde o ryze vinařské místo, jemu z vína nebývá dobře, takže pojede v panácích.
„Bude to tvrdá oslava v tvrdém.“
Přítelkyně se směje, že ho musí pořádně opít, protože když se tak stane, za pár dní na motorce letí jako vítr. A ono už se zase od pátku závodí v Rakousku. „Třeba přijde výhra tam,“ říká Kornfeil.
Proč ne. Formu teď má, Pešek dokonce tvrdí, že se klidně může ještě v devíti zbývajících závodech zapojit do bojů o titul mistra světa (byť teď ztrácí 56 bodů), a tipuje, že čtyři pět dalších pódiových umístění přijde. Kornfeil je potřebuje. Teď dolaďuje svůj přestup do vyšší kategorie a po brněnském výsledku věří, že si zase víc pootevřel vrátka. „Jenže není to jen o výsledcích, roli hrají finance. Ale v Brně jsme se s jednáními pohnuli dál. Už je o pár týmů méně.“
Taková je realita motorsportu.
Možná tvrdá, ale prostě politika a finance hrají prim. Navíc se dá předpokládat, že těžko Kornfeil ve třídě Moto2 uzme sedačku v perfektním týmu, ve kterém by se zase mohl rvát o pódia. Tato místa už v období brněnské Velké ceny bývají obsazena.
