„Myšlenka na můj comeback nás napadla dokonce už i v jiné situaci, než jsme teď. Ale já už jsem rád, že to uběhám v Severočeské lize. Kluci to zvládnou sami, tohle není cesta,“ říká Jakub Houška, jenž ukončil svou 14letou kariéru ve válečnickém dresu loni a stal se asistentem hlavního trenéra Armexu Pavla Budínského.
Děčín nebyl za vaší éry na série proher zvyklý, co se děje?
Nedaří se nám, jsme dole psychicky, je to složitá situace hlavně pro kluky, kteří si tím ještě nikdy neprošli. Takže je pro ně strašně těžké se z toho dostávat. Sportovci, kteří si to prožijí, už mají tu zkušenost, my ji teprve sbíráme. Máme to složité, nedaří se nám střelecky, soupeři to vědí a obranu na nás podle toho uzpůsobují. A my se trápíme. Možná by nám stačilo dát pár košů za sebou a byli bychom zase v klidu, bohužel je nedáváme, hlavně z trojkové vzdálenosti je to bída a to zápasy rozhoduje.
Hrajme jako proti mistrovi, budou výhryTřicet minut týrali favorita, nakonec basketbalisté Děčína v bitvě s multišampionem Nymburkem zkolabovali. Poslední čtvrtinu projeli 4:27 a zápas 74:94. „Finální výsledek je trochu krutý. V 35. minutě, kdy jsme ztráceli jen pět bodů, byl zápas ještě vcelku otevřený. Pak nám ale jednoduše došly síly, protože mistr nasadil některé hráče až na druhý poločas a naši hráči už ten tlak jednoduše neudrželi,“ hodnotil děčínský kouč Pavel Budínský. „Nastoupili jsme s velikou energií, moji kluci bojovali a předvedli jeden z nejlepších výkonů proti skvělému týmu. Snad jsme potěšili diváky a budeme pokračovat v podobných výkonech, které nás snad už konečně posunou k lepším výsledkům.“ Další pokus zastavit porážky má děčínský Armex už dnes, v 17 hodin hraje v Pardubicích. |
Je to nejtěžší krize Děčína? Deset proher v řadě tu snad nikdo nepamatuje.
Asi to tak je. Já v kariéře zažil svoji podobnou krizi, ale týmovou ne. Letos jsme ze začátku ligou nějak proplouvali, byli jsme možná tam, kde jsme ani být neměli. Když vidím ty kádry kolem nás, tak jsou někde jinde. My to máme založené na týmovosti a bojovnosti a bohužel se ukazuje, že to teď nestačí. Možná nás ty dvě prohry s Ústím poznamenaly víc, než jsme si mysleli, od té doby se to s námi táhne a soupeři jsou hodně kvalitní. Jejich obrany cítí, že nám to nejde, a když se nám nepodaří tři čtyři střely, tak to vycítí ještě víc. A využijí toho.
Je to jen o hlavě, nebo se stala chyba i někde jinde?
Nemyslím si, že by se někde stala chyba, kluci sami vědí, že se potřebují zklidnit ve střelbě. Během reprezentační pauzy jsme měli super tréninky, ale v zápasech nám to pořád nefunguje. Potřebovali bychom nějakou sérii dvou tří košů, zvýšit úspěšnost střelby, aby se tým pozvedl.
V Opavě jste vedli, byli jste psychicky nahoře a nakonec se to stejně otočilo.
Opava nedávala koše, ale pak se chytila a nám to najednou přestalo jít. Je to pořád stejný jmenovatel. V Prostějově jsme měli málo ztrát, ubránili jsme top střelce Palyzu, ale povstali jiní. My potřebujeme mnohem víc hráčů, kteří by dokázali povstat.
Je to o jedné zlomové výhře?
Doufám v to. Řekli jsme si, že musíme jít od základu, od maličkostí, které nás mohou dotáhnout k vítězství. Asi si nejde jen říkat, že když dáme koš, tak vyhrajeme. Musíme jít od doskoků, od bojovnosti, agresivity, od soubojů a válečnické zarputilosti, to všechno tam musí být. Je pravda, že tým je teď trochu jiný, mladší a perspektivní, ale teď si musíme nastavit zrcadlo. Všímám si, že ani diváci moc nevědí, jak s tím pracovat. Oni také nezažili, že jejich tým takhle prohrává, taky tu zkušenost nemají. Vzpomínám si na nedávný zápas, kdy nám to relativně šlo a oni nevěděli, jestli mají začít fandit, nebo co vlastně dělat. Přišlo mi až komické, že jsme na stejné vlně, na které se všichni vezeme a nevíme, co s tím. Ale doufám, že lidé nás padnout nenechají.
Nemáte pocit, že by se od vás fanoušci odvraceli?
Mají právo nám vynadat, kritizovat, ale já pořád věřím, že děčínští fanoušci nás padnout nenechají. Věřím, že za námi budou stát vždycky, i když se nedaří, protože vidí, že kluci doopravdy chtějí. Kdyby se na to vykašlali, nebo se hádali mezi sebou, tak je to něco jiného, ale tady to je o tom, že to teď prostě nejde. Ale ono se to může obrátit. První polovinu skupiny A1 máme hodně těžkou, pak máme zápasy doma a ono se to může všechno otočit na naši stranu. Odjezdili jsme si Moravu a teď budeme mít ty silné soupeře doma, tam pak musíme potvrdit, že máme na to posunout se tam, kde chceme být.
Po zápase s Opavou jste hráče poslali vyčistit si hlavy. O co šlo?
Zrušili jsme trénink, řekli jsme klukům, ať jdou na procházku a podívají se, jak je to tady v Děčíně krásné, jak je svět krásný. A až pak že na to zase vletíme. Někdy je míň víc, bylo potřeba se od toho oprostit. Když si budete dokola říkat, že vám to nejde, a myslet jen na to, tak vám to nepůjde víc a víc. Věřím, že to zlomíme, musíme. Lidi si tady zvykli na velké výkony a velké úspěchy a i pro ně je to těžké, ale musíme brát v potaz, že soupeři kolem nás opravdu rostou, mají kvalitní hráče a my s tím musíme bojovat. Je ale otázka, kam až se v té konkurenci silných soupeřů můžeme dostat.
Fanoušci tedy musí přijmout fakt, že Děčín prostě letos nepatří do nejužší špičky?
Už jsem to říkal dřív. Když se podíváme na tým Svitav či Olomoucka, tam jsou top hráči, kteří tady ani příští rok už třeba nebudou, klidně se mohou dostat do nějaké prestižní evropské ligy. Ústí má taky super kádr, to samé Opava, prostě konkurence je letos opravdu velká.
Cílem Děčína bylo začínat play off doma, tudíž skončit do 4. místa. Je to ještě reálné?
Stát se to může a určitě se o to popereme, teď naposledy s Nymburkem jsme dokázali, že sílu pořád máme. Ale v play off to bude těžké pro každého soupeře. Šestý v tabulce klidně může porazit třetího, play off může být letos hodně zajímavé. Při vyrovnanosti ligy se dá určitě uspět i z horší výchozí pozice.
