"Naštěstí nemám nic zlomeného," kvituje útočník, který na Boží hod vánoční oslaví jedenadvacáté narozeniny. Bolest se zatím příliš netiší, ale Burian doufá, že se to brzy změní a že stihne zbývající dvě utkání pardubického Sokola v tomto kalendářním roce proti Mladé Boleslavi a Bohemians.
Pomoci by mu mohla i reprezentační pauza, kvůli které stojí extraliga. "Do zápasu s Boleslaví zbývá čtrnáct dní. Určitě chci hrát," zůstává optimistou. Zkusit lehce trénovat plánuje už příští týden.
Jak se mu úraz přihodil? "(Obránce) Mára Ďopan mi dal přihrávku podél mantinelu, ale ta byla rychlejší než já. Běželi jsme pak za balonem bok po boku se sparťanem Petrem Němečkem. On do mě drcnul - nebyl to žádný surový zákrok - a já šel přes mantinel, o který jsem navíc zakopl," popisuje mladý florbalista.
Dál už to byla spíš záležitost smůly, protože podobných situací bývá v extraligových zápasech spousta. Burian se za mantinelem "rozbil" o stolek časomíry.
"Stát se to uprostřed hřiště, tak se nic neděje. Po tom střetu jsem byl v šoku, moc si toho nepamatuju," líčí hráč, který se po chvíli přece jen vzchopil a za asistence kamarádů odjel do nemocnice na vyšetření. Večer mu zapípala esemeska od Němečka.
"Známe se, byl z toho špatný a znovu se omlouval," říká Burian. Nějakou dobu se mu podobné incidenty vyhýbaly; dřív si však užil svoje s kolenními vazy a s meniskem, kvůli nimž musel i na operaci, a zlomeninou klíční kosti.
Zakolísání Pardubic na Spartě lituje. "Ztratili jsme s ní letos pět bodů stejně jako s Kladnem, v boji o play-off nás to může hodně mrzet. Těžko to budeme dohánět jinde," přemítá Burian.
