Poseděla s kamarády-skikrosaři, připila si sladkým baileys a - šla spát. "Jsem tady přece kvůli závodům," omluvila se z romantické idylky. "Když tak až po nich," dodala rozpustile.
Na zdejším kopci Rukatunturi ji čeká světový šampionát v jízdě v boulích. Dnes singl a zítra "dualy" - paralelní souboj. "Stále platí, co jsem říkala před sezonou: Chci být do pátého místa," říká objev roku, vítězka Světového poháru v kanadském Tremblantu a čtvrtá v celkovém pořadí seriálu. "Jo, víc si věřím, mohla bych i na bednu, ale nechci to zakřiknout."
Přednost dává sobotě. "Stačí zvládnout dvě jízdy - kvalifikace a finále. V dualech je to těžší, tam můžete jet až pětkrát a nám, mladším holkám, už chybějí v závěru síly," vysvětluje. Proto tu dominuje zkušená Norka Kari Traaová.
"V singlu když uspějete v první jízdě, ve druhé už vás rozhodčí podrží," je přesvědčená.
Závodní trať v Ruce vypadá z pohledu seshora hrozivě. "Ten kopec je fakt prudkej. Na skocích padáte o metr hlouběji," říká. Závodník má víc času na dotočení triku, pak ale ztrácí orientaci, protože letí déle než je zvyklý.
Trenér Radek Herot ji po každém dojezdu pečlivě vysvětluje detaily. "Boule jezdí dobře, ale rozhodovat tady budou skoky," předpovídá. "Je to trať, jak má bejt," dodá jeho svěřenkyně.
Nepředpokládá se, že by některá z hlavních soupeřek předvedla na posledním důležitém závodě sezony nějakou novinku. "Já dám nahoře salto s krosem a dole helinu se zánožkou a roznožkou," má jasno.
Sudová zdejší kopec dobře zná, pravidelně tady trénuje. "V prosinci tady fučí a je celej den tma, hrozná depka," oklepe se a vzhlédne k obloze.
Jenže už týden tady svítí bílé polární slunce, mráz je přes den mínus deset. "Moc mi nesedí jen zdejší umělý sníh. Vyrostla jsem na přírodním, a tenhle je rychlejší. Někdy ani nestihnu, co jsem plánovala, nebo zase moc brzdím," zase se ušklíbne.
Jako vždy je v pohodě, vtipkuje a směje se. "Trošku znervózním až těsně před startem. To umím být i nepříjemná," zahrozí. Rozptýlí ji ale devatenáctiletá sestra Šárka - ve srubu i na trati. "Vždycky je lepší větší parta," dodá Nikola a ukáže epesní tričínko, které ji k narozeninám vyzdobila mladší sestra.
A co dostane po víkendu? "Svazové prémie by se šikly (za zlato je 250 000 korun, pozn. red.). Ale jinak nikdo mi nic neslíbil. Nemám co ztratit," mrkne šibalsky očima. Loni po Světovém poháru ve Špindlerově Mlýně ji měl manažer Marek Rejman vařit týden teplé snídaně. "Ale nějak na to nedošlo..."
