Trenér Ján Tánczoš nezastíral rozčarování. „Myslel jsem, že postup do závodu nebude problém.“
„Pro mě je to šok,“ řekl Jiří Raška, jeden z bývalých trenérů reprezentace. „Vždyť se prosadili i neznámí mladíčci, kteří neznamenají vůbec nic.“
Při první kvalifikaci se Parma na nájezdu dostal do záklonu, při druhé zpozdil odraz, ve vzduchu mu střihla lyže a nedotáhl let. Pětaosmdesát metrů, to se snad vůbec neodrazil! „Vypadalo to tak,“ přiznává trenér. „Byl hrozně nízký nájezd.“
To je stará písnička, menší rychlosti jsou hrobem českých skokanů. Razance se rozplyne, let se propadá. „Na postup máš!“ říkal Tánczoš Parmovi, než šel na věž. „Skočím to,“ sliboval Parma. „Musíme to dokázat,“ povzbuzovali se navzájem dva Češi uprostřed hektického skokanského světa, plného ambic a nasazení. Marnost nad marnost. Kletba zmaru působí dál.
S Parmovým fiaskem se těžce vyrovnává i předseda svazu Roman Kumpošt. „O ničem dobrém to nesvědčí. Vždyť Parma odjel na svěťák bez jediného skoku na velkém můstku jedině proto, že byl údajně při tréninku v Tatrách o třídu lepší než ostatní.“
Ředitel skokanů Luděk Matura věřil v Parmův postup. „Na Štrbském plese skákal jako Poláci Bachleda a Pochwala. Takže měl postoupit a bodovat do 30. místa.“ Měl! „Zřejmě je v něm jakási psychická sevřenost,“ míní Matura.
„Byl tady v Trondheimu sám a není to silný závodní typ,“ připomíná trenér Tánczoš.
Nikdy neměli skokané tak rozsáhlý realizační tým. Proto peníze pro trénink týmu na velkém můstku v Lillehameru už nezbyly. Museli si je vypůjčit z rozpočtu na příští rok.
S třiašedesáti skoky v nohou se z Lillehameru vrátili Matura ml., Janda a Hlava. Už jako tým nastoupí s Parmou do Světového poháru o víkendu v německém Neustadtu.