Loni se nám podařilo strávit den s vítězným týmem Tour de France 2006 – Phonak. Vítězným... Každý, kdo se o závodní silniční cyklistiku jen trochu zajímá, ví, jaký byl konec nevídaného tažení Floyda Landise loňským ročníkem. Jeho dopingová aféra byla největší ostudou cyklistiky posledních let.
Jisté však je, že následující scénář toho, jak to v zákulisí týmů chodí, je shodný pro všechny, což nám potvrdil i český profesionál Pavel Padrnos, který jezdí za tým Discovery Channel.
Závodníci i manažeři týmů dobře vědí, že úspěchů by nebylo bez zázemí – právě proto mluví o masérech a mechanicích jako o stejně platných a rovnoprávných členech týmu, mají k nim úctu, váží si jich a hýčkají je.
Den s masérem týmu Phonak aneb holka pro všechno
Masér a fyzioterapeut José Luis Boente je důkazem, že označení masér ve skutečnosti skrývá holku pro všechno, muže, který za jediný den vystřídá hned několik povolání, od své specializace až třeba po pradlenu.
Masér je ranní ptáče týmu, vstává o dvě hodiny dřív než jezdci, avšak současně usíná o dvě hodiny později. Jeden masér má na starosti vždy dva jezdce, a to stejné po celou dobu Tour. Dokonale tak ví o jejich požadavcích a případně i problémech.
K dispozici je celkem pět masérů, přičemž pátý současně figuruje i jako řidič autobusu (má na starosti pouze jednoho jezdce). Zajímavé je, že všichni jsou ze Španělska. "Jsou temperamentní a přátelští a navíc stoprocentní profesionálové," vysvětluje tiskový mluvčí Phonaku Georges Luechinger. José Luis pečoval o Floyda Landise a Miguela Angela Perdiguera. Ke své skutečné profesi se však v závodním dnu dostává až na samý závěr. Začněme tedy jeho den večer – při masáži.
Dvě role na úvod
Každá masáž má standardní průběh a trvá zhruba hodinu. Výjimkou jsou případy, kdy jezdce buďto postihne pád, nebo si stěžuje na konkrétní bolavé místo. "Pro tento případ je José muž na svém místě, jako studovaný fyzioterapeut umí jezdcům pomoci s jakýmkoliv problémem," připomíná jeho vzdělání Georges. Po otázce, jaká partie obecně patří u cyklistů k nejproblematičtějším, zmiňuje José krční páteř a bederní část zad – může za to specifický posed na kole.
Při masáži funguje José zároveň i jako psycholog. Masér spíše poslouchá jezdce, který si potřebuje ulevit, aby se mohl soustředit na další minuty a dny. Masér poslouchá a většinou mlčí.
Mezi oběma stranami panuje důvěra – jezdec musí vědět, že masér si vše nechá jen pro sebe. Často jde o intimní záležitosti. Mnozí z jezdců během masáže usnou, jiní poslouchají muziku, čtou, sledují televizi. Po těžké etapě mluví málokdo. "Je to křehký vztah - cyklisté nejsou třeba jako fotbalisté, kdy se tým vidí každý den a důvěra se navodí snáze," dodává Georges.
|
Výbava týmu Phonak pro Tour de France 2006 - zázemí |
Kuchař
Po masáži (a zčásti i před) následuje výměna bílého pláště maséra za jiný stejné barvy – kuchařský. José musí s kolegy připravit jídlo na etapu na další den. Rozkrájí malé sladké bulky, vloží do nich sýr a ananas a zabalí je do alobalu, stejně tak i malé "dortíky", sladkosti.
Jezdec sní na každých deseti až dvaceti kilometrech jednu porci (mimo housky také energetické gely a tyčinky nebo ovoce) – matematika říká, že na etapu dlouhou 200 km je to celkem až 180 kusů. Vše pak putuje do chladicích boxů a vyndavá se před etapou. Nikdo z jezdců podle Josého nemá speciální požadavky, jen někdo použije více gelů někdo tyčinek, jiný housek.
Na co "jezdí" cyklista
Maséři připravují denně okolo 250 lahví, přesný počet závisí na délce etapy a horku. Číslo děleno devíti jezdci rovná se zhruba 28 půllitrových lahví na jednoho závodníka a jednu etapu, tedy téměř 14 litrů tekutiny! Sice je samozřejmě vždy počítáno s rezervou, ale ani tak se velké spotřebě nelze divit, vždyť během naší návštěvy se denní teploty pohybovaly okolo 36 stupňů, výjimkou však nebylo ani 39.
Část se vypije ještě přes startem, zbytek při etapě. K iontům je třeba přičíst i další tekutiny – Coca Cola light i normální, s citronem i bez, dále Fantu pomerančovou i citronovou, ledový čaj, Red Bull, voda. Připravit lahve zabere téměř dvě hodiny času dvou masérů. Nepoužívá se voda z vodovodu, byť je pitná, ale osvědčená značka balené vody, aby se předešlo zdravotním obtížím.
Start se blíží
První ranní činností je příprava a kontrola snídaně pro jezdce – corn flakes, med, pečivo, ovoce a další. Poté se vše musí naložit do aut a vzhůru na start. Tam maséři rozdělují lahve přesně podle požadavků jezdců – ten raději více energie, jiný minerálů. Maséři pak mizí v autobusu, aby jezdcům poskytli předstartovní aktivační masáž. Ta má jiná pravidla než masáž klasická, měla by především zajistit prokrvení svalů a nastartovat krevní oběh.
Od každého trochu
Dva maséři vyrážejí v autobusu po objezdové trase do cílového města, zbylí tři pak putují s taškami s jídlem a pitím na občerstvovací stanici. Podat tašku jezdci v mnohohlavém pelotonu a ve velké rychlosti žádá zručnost a zkušenost. Chyba přináší problémy pro jezdce, kterému pak chybí jídlo a pití a musí pro něj do doprovodného vozu. V cíli se všichni ujímají závodníků hned za páskou a pomáhají jim dostat se skrz davy novinářů, fotografů i fanoušků co nejdříve do autobusu. Nakládají kola na auto a konvoj vyráží k hotelu.
Každý z jezdců má podepsanou nejen svou tašku určenou na věci před startem, ale také malý sáček v klubovém designu, do něhož po etapě či tréninku odloží veškeré oblečení a ručníky a odevzdá vše masérovi. Tým používá více sad oblečení – masér v podvečer roznáší čisté oblečení po pokojích.
José pak začíná s kolegy opět připravovat jídlo a pití na druhý den. Kolotoč se zastaví až v Paříži. Jen volný, nezávodní den je pro něj také volnější. Na otázku, jak se ke své práci dostal, odpovídá: "Závodil jsem 13 let na kole, ale bez větších úspěchů, tak jsem musel začít pracovat (smích). Jsem fyzioterapeut, mám svou vlastní praxi." Z dalšího hovoru ale vyplývá, že mu zřejmě nezbývá moc času se jí věnovat. S Phonakem jezdí už pátou sezonu, tu poslední strávil mimo domov zhruba 180 dnů.
Den s mechanikem: ruce virtuóza
Naším průvodcem byl zkušený francouzský mechanik Cyrille Perrin, pro něhož byla Tour 06 již osmnáctá v kariéře.
Předstartovní příprava znamená pro mechaniky naložení kol na střechu aut, odjezd ke startu, sundání kol a jejich kontrola. Ta je v tuto chvíli již několikátá v pořadí, bicykly jsou kompletně servisovány již večer před etapou. Probíhají poslední případná doladění.
V pořádku musí být také kola na dvou doprovodných vozidlech i rezervní zapletené sety, náhradní součástky a nářadí uvnitř. Merckx, Landis a Peňa mají privilegium dvou rezervních kol, ostatních šest jezdců pak má na etapu připraveno po jednom. Mechanici se však nestarají pouze o kola. Každé ráno myjí auta, zvenčí i zevnitř, a to včetně trucku a autobusu (plus čtyři osobní) – vše musí vypadat dobře, i motorizovaná kolona reprezentuje tým a sponzory. Dbá se na každý detail.
Po startu odjíždějí dva mechanici na hotel u cílového města, kde pomáhají s přípravami na další etapu. Další dva pečují o jezdce při závodě, jeden v doprovodném vozidle v první linii, druhý v další části kolony. V autě je vše přesně rozmístěno tak, aby byl případný zásah co nejrychlejší – rezervní zapletená kola jsou na zadním sedadle hned vedle mechanika, před ním na sedadle visí brašna s nářadím a vysílačkou a také rozpis umístění kol na střeše, aby hned věděl, kam sáhnout.
U hotelu se ruce roztančí
V okamžiku, kdy se konvoj dostane po etapě k hotelu, mechanici vykládají kola a následuje jejich důsledná kontrola a očista. Při ní najde uplatnění tlaková myčka, kterou se mnoho cyklistů zdráhá použít: "Pokud nemíříte na citlivá místa jako ložiska a podobně, nevidím v jejím použití problém,“ říká Cyrille.
"Při kontrole se soustředíme především na galusky a jejich případné poškození, vycentrování výpletů, funkčnost řazení a brzdové špalky. Třeba po horské etapě je musíme vyměnit vždy za nové – mnohdy jsou zapečené, vždy opotřebené." Kola jsou poté naložena do týmového trucku.
Volný den a nevolníci
Volný den v překladu do jazyka mechaniků znamená něco jako práce od rána do večera. Cyrille sice popírá některé mýty o každodenní výměně mnoha komponentů, byť nejsou opotřebené, ovšem přesto se toho o volném dnu mění více: "V programu Tour jsou dva volné dny. Při nich vždy měníme řetězy a omotávky všem jezdcům. Lanka a bovdeny, pokud jsou bez problémů, zůstávají po celý závod, není důvod k výměně. U kazety a převodníků pak záleží na profilu etapy."
Při naší návštěvě byla na pořadu první alpská stoupání, mechanici proto měnili jezdcům kazety a některým na přání montovali kliky Compact Drive, tedy provedení s menším počtem zubů na převodnících. Z některých kol také zmizely vysoké ráfky a nahradily je nízké: "Jsou lehčí, do stoupání vhodnější." Zaznamenali jsme i výměnu sedla. "Sedla se nemění, naopak, jakmile si jezdec na nějaké zvykne, používá jej dlouho. Výjimkou je dnes Robert Hunter – má odřená třísla, proto zkouší jiný tvar."
|
Výbava týmu Phonak pro Tour de France 2006 - technika
|
Bez humoru to nejde
Atmosféra volného dne přinesla i uvolněnější náladu. Mohli jsme tak být svědky neustálého špičkování mechaniků a jezdců, kteří vyráželi na trénink. Když vyšli z hotelu, mechanici pyšně stáli u připravených a nablýskaných strojů. Padaly poznámky o tom, že to sedlo je nějak nízko, posed delší a podobně, vždy následované prosbou o zapůjčení metru a překontrolování.
Aby byla taškařice dovedena k dokonalosti, požádá třeba Hunter o povolení sedlovky, malinko klepne do špičky sedla, aby se neřeklo, a poté nechá mechanika sedlovku opět utáhnout. Evidentně se oba baví, možná víc o to, že stojí před objektivem a jejich dovádění má řehtající se svědky.
Oslava čistě střízlivá
Zatímco jezdci se musí plně soustředit na výkon a maximálně relaxovat, mechanici i maséři přece mají určitě volněji. Aspoň oni tedy slaví dílčí i celkové úspěchy, nebo ne? "Ano, slavíme, ale není to nic bujarého. Když máme po úspěšné etapě hotovo, objednáme šampaňské a připijeme jednou sklenkou. Pak jdeme spát, máme toho sami dost a druhý den se musí zase brzy vstávat," bere nám iluze o větší volnosti José Luis. "Unavený mechanik nebo masér je to samé, jakoby v tomto stavu nastupoval k etapě závodník," dodá s úsměvem tiskový mluvčí.
Text a foto: RUDOLF HRONZA, šéfredaktor časopisu VELO
|
Redakce časopisu VELO připravuje Speciál Tour de France 2007. Důležité okamžiky, pohled do zákulisí, vybavení šampionů, exkluzivní fotky. Vyjde 10 dní po skončení závodu. |
