A zlatou medaili z mistrovství světa s prestižními cenami odborných časopisů? Osobnost týmové hry s vyhraněnou individualitou? Pokouší se o to anketa Sportovec roku.
Přestože ani ona si nemůže dělat nárok absolutní objektivitu. "Vyhrál jsem mistra světa, víc nemohu,“ říkal Martin Koukal.
"Já po individuálních trofejích moc nekoukám, i když... Sportovec roku, to bylo vážně něco," zamýšlí se Pavel Nedvěd.
Kritéria nelze nastavit. Vždy má silnou váhu osobní preference, často až fanouškovské zaslepení. Byť rozhodují hlasy členů Klubu sportovních novinářů.
Pro některé je jediným sportem fotbal, možná hokej, ostatní považují opovržlivě za tělovýchovu a na hlasovacích lístcích je opominou. Jiní pohrdají milionáři - „veksláky“ v kopačkách.
|
K O U K A L |
|
Letošní úspěch
Na mistrovství světa byl na 50 km nejlepší ze všech, jindy však triumf nepotvrdil. V celkovém pořadí Světového poháru 2003 byl 23., teď je 21.
Sportovní hierarchie
Špička ho respektuje, ale trvale do ní nepatří. Spíše bruslař a sprinter. Doma má rovnocenného soupeře v Bauerovi.
Komerční potenciál
Po zisku titulu se zdvihly jeho příjmy, ale řada firem ho podporuje spíš materiálově.
Image osobnosti
Sebevědomý talent "rozumbrada". Individualista, nemá stálou přítelkyni. Hory jsou pro něj láskou. |
V prvním kole se vybírá desítka nejlepších neomezeně. Proto letos dostal jeden bod třeba i Martin Šíla. Kdože? Hráč in-line hokeje, oběť brutálního výpadu Dominátora Haška.
Ve druhém kole už se jen znovu určuje pořadí elitní desítky. Porovnat výsledky bývá obtížné v jednom odvětví, mezi atlety, vodáky nebo motoristy.
A což teprve mezi individuálními a týmovými sporty sportovci a hráči, jak je už kdysi trefně pojmenoval kanoista Martin Doktor.
Co je víc? Triumf v nejvýznamnějším závodě, nebo nadvláda v dlouhodobém žebříčku? Koukalův lyžařský rival Lukáš Bauer říká: "Byl jsem lepší skoro celý rok, i v celkovém pořadí Světového poháru, ale Martin vyhrál mistra světa. A to se počítá."
|
N E D V Ě D |
|
Letošní úspěch
Experti i fanoušci ho řadí dlouhodobě mezi nejlepší fotbalisty současnosti. Krom italského mistra však žádnou trofej nezískal.
Sportovní hierarchie
Uznávaný kapitán a vůdce, všestranný a týmový hráč. Není kanonýrskou hvězdou, ani miláčkem bulváru.
Komerční potenciál
Vydělává 250 mil. korun ročně, žádná významná firma ho však nevyužívá. Z předních hráčů vydělá reklamou možná nejmíň.
Image osobnosti
Pracant, napravený bouřlivák. Žádný génius, na průmyslovce propadl. Věří v Boha a rodinu. Sbírá hodinky, rád se obléká, ale nerozhazuje |
Uznáte raději dominanci ve sportu, špičkově provozovaném jen v několika zemích, nebo významnou roli v předním mužstvu, které týden co týden sleduje v televizi celý svět? Kolovou umějí pořádně v pěti zemích, fotbalová federace FIFA sdružuje skoro dvě stě zemí.
Mužský šampion, který bude většinou potřebovat víc síly k pokoření širší konkurence? Nebo žena, možná výrazněji překonávající vlastní limity?
"Ženy jsou předem odepsané médii," stěžuje si vodní slalomářka Štěpánka Hilgertová. Letos je mistryní světa na kajaku na divoké vodě. "Ale když je Nedvěd hodnocený za výkony ve fotbalovém týmu, tak by se mi mělo počítat i zlato z našich družstev: hlídek," uvažuje.
Olympijské zlato zůstává v anketě mocným platidlem stále. Pohled na míru úspěchů se mění časem. Vznikají a prosazují se nové sporty, ale především komerční síla.
I proto najdete mezi nejlepšími rok od roku víc fotbalistů a hokejistů.
Naopak za socialismu se žádný kult hvězd nepěstoval, občas se dokonce diskutovalo o tom, zda vyhlašovat nejlepšího, celou desítku rovnocenně - hezky kolektivně.
Josefa Masopusta, držitele Zlatého míče nejlepšího fotbalistu Evropy, přebili v roce 1962 sourozenci Romanovi, krasobruslařští světoví šampioni v tancích na ledě.
"Říkali mi, tos měl tuplovaný, měls vyhrát. Ale já to tak nebral, byl jsem úzce vázán na fotbal a ostatní sporty šly tak trochu mimo mě," vzpomíná Josef Masopust.
Za extrémní úlitbu „menšině“ se dá označit vítězství leteckého akrobata Petra Jirmuse, zástupce komunisty protežovaných „armádních“ sportů, v roce 1985.
Až začátkem sedmdesátých let, právě s rozmachující se komercionalizací sportu, byl nejlepším sportovcem na světě vyhlášen fotbalista.
Pelé vyhrál nejrespektovanější anketu ISK. Ale například v Německu zůstává fotbalistům všesportovní anketa nedostižná dodnes.
Vyhraje-li sáňkař Hackl, nikdo se nediví. Takže Nedvěd, nebo Koukal? Nebo snad Hilgertová, či Holubcová? Vydržte do soboty.
|
Měl by anketu vyhrát jednotlivec, nebo týmový hráč?
|
Pro
Jednička roku? Jasně Nedvěd
Pavel Nedvěd by měl vyhrát anketu o nejlepšího českého sportovce roku. O tom nemůže být sporu.
Při vší úctě k vynikajícím výkonům Martina Koukala či Kateřiny Holubcové žádný český sportovec nedokázal v letošním roce víc.
Neobstojí argument, že by prvenství v anketě měli brát zástupci individuálních sportů. Jmenuje se snad v sobotu vyhlašovaná anketa „O nejlepšího individuálního sportovce roku“? Či není fotbal sport?
Podle takové logiky ať divadelní cenu Thálie dostávají výhradně herci, kteří účinkují v osamocených recitálech.
Ale ve spoustě her hraje přece víc než 11 lidí, kteří ve fotbale tvoří tým. Hlavní roli má však zpravidla pouze jeden, ten nejlepší.
V dramatu zvaném fotbal byl Nedvěd hvězdou tak často, až to bralo dech. Od ledna do prosince měl skvělou fazonu.
To je další plus: Koukalovi či Holubcové „stačilo“ načasovat formu na správný okamžik, Nedvěd držel vysoký standard celý rok.
A jím se prosadil v ohromné konkurenci nejrozšířenějšího sportu. Předčil nejen všechna esa Juventusu Turín, ale možná - jak může stvrdit i pondělní anketa Zlatý míč i všechny špičkové hráče.
Nebýt Nedvěda, nehrál by Juventus poslední finále Ligy mistrů.
A reprezentaci jako kapitán dotáhl k suverénnímu postupu na mistrovství Evropy 2004.
Takže, ač v kolektivním sportu, byl Nedvěd zářící individualitou.
V českém sportu tou nejzářivější.
Sportovec roku je novinářská anketa.
Pokud si v ní nedá korunu na hlavu Nedvěd, bude mi trapně.
Filip Saiver |
Proti
Fotbalista do žebříčku nepatří
Co by byl bez mužstva Pavel Nedvěd? To je zásadní otázka, na kterou nelze najít odpověď.
Nechť jsou fotbalisté vyhlášeni sportovním týmem roku, do žebříčku individualit však hráči kolektivních sportů nepatří.
Že hokejista Dominik Hašek vyhrál anketu dvakrát, v letech 1994 a 1998? Tu výjimku lze pochopit.
U brankáře otázka stojí jinak. Vzpomeňte na památný naganský triumf, a pak si upřímně odpovězte: Co by byl tým bez Dominátora? Bez Nedvěda býval silný nejen Juventus.
Horlivé zastánce fotbalu dráždí výsledky domácí ankety Sportovec roku 1976. Tenkrát byl olympijský triumf cyklisty Tkáče silnější než jejich „Panenkovské“ evropské zlato.
Neradi vidí i výsledky roku 1996, kdy stříbrné tažení českého fotbalu Eurem v domácí anketě jednotlivců přebil dvojnásobný olympijský vítěz v kanoistice Martin Doktor.
V žebříčcích logicky zářili ti, kteří tenkrát stanuli nejvýš ve výsledkových listinách a na stupních vítězů.
V případě Pavla Nedvěda, očekávaného vítěze české novinářské ankety Sportovec roku, nelze absolutně změřit ani to, zda je nejlepší mezi fotbalisty. Byť je podle ankety čtvrtý na světě a může být první v Evropě.
Nedvěd je - v nadsázce - zbožňovanou modlou fotbalového showbyznysu, který stále víc přesahuje hranice sportu. Ať se tedy stane sportovní hvězdou televizních diváků, možná letos davy u obrazovek opravdu bavil ze všech sportovců nejlépe.
Ale nic světového nevyhrál. V anketě sportovních novinářů čili odborníků ať si to rozdají Koukal, Holubcová a Hilgertová, mistři světa 2003.
Petr Čermák | |
