Jaká tedy ve skutečnosti byla situace s vašimi zády před čtvrtou disciplínou prvního dne?
Fakt jsem se nemohl ani hnout, myslel jsem si, že výšku nepůjdu. Ale masér Křížek říkal: Tohle znám, to nejsou záda, to je blok, rozcvičíš to. Ale když jsem šel na plochu, byl jsem přesvědčen na sto procent, že neskáču. Vážně. Řekl jsem si: zkusím to, zjistím, že je to bloklý a neskáču.
Nebál jste se?
Nebál. Záda mě někdy pobolívají. Tohle není to nic vážného. Kdyby tahal sval, to bych neriskoval.
O zlato jste v neděli bojoval do poslední disciplíny s Rusem Alexandrem Pogorelovem. Ten za vámi v běhu na 1000 m výrazně zaostal. Překvapilo vás to?
Říkal jsem si, že když se hodně hecne, poběží 2:48 nebo 2:47. Byla to životní šance. Ale věděl jsem, že když poběžím, 2:40, vyhraji. A ta mrcha mě nechala a neřekla mi, že už je to v kapse. Já se tam vyšťavil posledních sto metrů.
???
Trenér Kupka mi hlásil časy, abych běžel na 2:40. Nemohla být jiná taktika.
Kdyby na vás zakřičel, že Pogorelov je daleko za vámi, zvolnil byste tempo?
Tolik bych to nerval. Posledních sto metrů jsem šel naplno. Ale kdybych skončil druhý, řeknu si: Výborně, dal si do toho všechno, jseš druhý.
Takže Kupkovi vyčiníte?
Ale ne. Ono je dobré zmáčknout se a běžet to, na co člověk má.
V cíli jste ležel na ploše nejdéle ze všech vícebojařů.
Už jsem byl hotový! Běžet kilák pod 2:40, to není legrace. Ale teď jsem naprosto spokojený. Z toho, co jsem natrénoval, jsem předvedl maximum a naštěstí mě nic nebolí. Ale záda mě strašila.
Mluvil jste po závodě s Pogorelovem? Co říkal?
Že viděl, že běžíme rychle, měl v hlavě svoji první velkou medaili a spokojil se se stříbrem.
Titul jste získal výkonem 6232 bodů. Před začátkem sedmiboje jste mluvil o rozpočtu na 6200 bodů...
Měl jsem to spočítané přesně na 6300 bodů. Na ty výkony jsem opravdu měl, ale muselo by všechno vyjít. Nevyšlo, ale závodil jsem dobře. Ale věděl jsem, že udělám 6200, pokud nic vyloženě nepokazím. A jestli to bude stačit na vítězství, bylo na klukách. Ukázalo se, že na Evropě to zatím stačí.
Kam mezi svými úspěchy řadíte zlato z evropského šampionátu pod střechou?
Vysoko. Je to zlatá medaile. A musel jsem o vítězství bojovat jako o každé jiné.
Jak se vám vůbec líbí oválná medaile z Madridu?
Viděl jsem ji v sobotu v televizi a říkal si: Ta je škaredá, asi vyhraju. (smích) Nikdy, když jsem vyhrál, se mi medaile nelíbily.
Na šampionát jste se speciálně nepřipravoval. Dlouho jste zvažoval, jestli vůbec do Madridu pojedete. Co pro budoucnost znamená váš triumf ve Španělsku? Že na další halové velké závody pojedete, i když nebudete cítit ideální formu jako letos?
Tohle se už nebude opakovat, bylo to výjimečné. Po Aténách jsem si dopřál dlouhý oddych, vždyť posledních osm let jsem byl v zápřahu. Teď jsem si odpočinul, ani achilovky mě nebolí... Příští rok bude pro mě hala důležitá hala. Je mistrovství světa, něco mi tam chybí. (smích)
