Zatímco loni dokázala Crvena zvezda sestavit nejsilnější tým za poslední dobu a její defenziva zastavila nejednoho giganta, teď je všechno jinak. O potížích s financemi se vědělo už loni na jaře. V létě odešla většina opor a svůj post dobrovolně opustil také trenér Dejan Radonjič.
Nově složený tým postrádal sílu toho předchozího už na papíře - a v reálu se zázrak nestal. Stejně jako Radonjiče, který mezitím získal angažmá v Bayernu Mnichov, těžko mohl plně zastoupit teprve jedenatřicetiletý kouč Dušan Alimpijevič.
Crvena zvezda na pozici v play off Euroligy neměla. Klíčovou soutěží se pro ni stala Jadranská liga, jejíž vítěz má jako jediný zástupce bývalé Jugoslávie nárok na vstupenku do euroligového ročníku.
Jenže už v semifinále se Zvezda trápila s černohorským Mornarem Bar 2:1 na zápasy. Ve finále pak znovu narazila na černohorského soupeře, na Budučnost Podgorica nestačila a sérii ztratila 1:3.
Rozhodující momenty čtvrtého finále obstaral Nikola Ivanovič. Čtyřmi body poslal Budučnost k výhře a k oslavám:
GAME HERO! Nikola Ivanović scored the crucial 4 points for @KKBuducnostVOLI in the final moments of Game 4 of the 2018 #ABALiga Finals! #RoadToGlory #BUDCZV https://t.co/mTMmGtvNqL
Srbský klub tak bude v elitní klubové soutěži chybět poprvé do roku 2001. Zato Podgorica se do Euroligy vrací po 15 letech.
Hlavní důvod krachu? „Co nám schází, to jsou pistole, ozbrojené nátlakové partičky a taky bordely, kam bychom vodili jisté rozhodčí,“ napsal krátce po dubnovém finále na webové stránky basketbalové Crvené zvezdy její prezident Nebojša Čovič.
„Pročpak jste pro sudí uspořádali recepci už na letišti? Proč jste je byli navštívit v jejich šatně o poločase třetího finále?“ otázal se sugestivně soupeřů z Podgorice.
„Cena, kterou bude muset basketbal v našem regionu zaplatit za váš takzvaný úspěch, je příliš vysoká. Brzy to poznáte,“ vzkázal Čovič do Černé Hory krypticky.
Vyvrcholila tím slovní válka, která finálové souboje mezi starým a novým vítězem Jadranské ligy provázela. Šéf nejlepšího černohorského klubu Dragan Bokan nebyl po zisku titulu nadšený, když média poukazovala na nedostatky, které by mohly jeho muže o Euroligu připravit - malou kapacitu hlediště a příliš nízký rozpočet. A při té příležitosti se navážel do Čoviče.
Nemanja Gordič v bílém dresu Podgorice v utkání s Lokomotivem Kubaň Krasnodar.
Nikola Ivanovič (v bílém) z Podgorice se dere obranou Cedevity Záhřeb.
Už během finále se objevovala naopak ukřivděnost ze strany srbského velkoklubu. „Tohle se vyhrát nedalo,“ znělo po konci série.
Trenér Alimpijevič se na tiskové konferenci po třetím utkání mohl vzteknout, když mu jeden z tazatelů naznačil, že mimo Bělehrad si „všichni“ přejí porážku Crvené zvezdy.
Už s nezdarem v Jadranské lize se pod Alimpijevičem otřásla židle. K tíži mu byl také nezdar ve finále Srbského poháru s rivalským Partizanem. A vaz mu srazily dvě porážky v srbské lize. Na začátku května ve funkci skončil.
Zvezda po finálovém nezdaru v Jadranské lize zvolila částečný výprodej, do španělské Zaragozy nechala jít černohorského pivota Milka Bjelicu i kanadského rozehrávače Dylana Ennise. Nahradili je Aleksa Radanov a (prezidentův syn) Filip Čovič, povolaní z „farmářského“ FMP Bělehrad.
Dylan Ennis v dresu Crvené zvezdy Bělehrad
Pod asistentem Milenkem Topičem, dočasně povýšeným na šéfa lavičky, už Zvezda svou roli favorita na srbský titul zvládá, ale ty hlavní trofeje jsou pryč.
V Budučnosti Podgorica mají nyní příjemnější starosti. Na nejlepší sezonu v klubové historii korunovanou prvním „jadranským“ titulem i postupem do čtvrtfinále Eurocupu navazuje stabilizace klubu. Na nové smlouvy už kývli klíčoví hráči z finálové série Nemanja Gordič a Nikola Ivanovič.
