V Aténách 2004 si jako osamocený mořský vlk dojela pro stříbrnou medaili.
V Pekingu 2008 se bude pokoušet uspět na dvouposádkové lodi.
Pokud její americká parťačka Elizabeth Kratzigová, s níž ještě musí projít kvalifikací, bude mít české občanství. V nové jachtařské kapitole Šmídové s názvem Třída 470 ještě zbývá dopsat spoustu slov.
S čím se na nové lodi perete nejvíc?
Asi s plachetnicí samotnou. Celá mechanika využívání stěžně a plachty je jiná. Fungují jiné fyzikální zákony. Od toho se odvíjí úplně jiná jízda, úhly, loď jede daleko rychleji. Ale podstata jachtingu – meteorologie, taktika jízdy, strategie – zůstává stejná. Jsou oblasti, ve kterých mám navrch, ale musím se soustředit na to, co je pro mě nové.
Takže studujete v knihách úhly a technické záležitosti?
Začínala jsem se učit přímo na plachetnici. Trvalo mi půl roku, než jsem pochopila veškerou mechaniku. Přitom jsem studovala i literaturu.
Co třeba meteorologie? Využijete znalosti z ní i v běžném životě?
Podle mraků poznám, jestli z nich pravděpodobně bude pršet, nebo ne. Využívám toho třeba, když jdu hrát golf. Když se blížím k hřišti a vidím, co se na nebi děje, kolikrát se otočím. V dešti nemá cenu hrát.
Lenka Šmídová- Nejlepší jachtařka české historie, jako první získala olympijskou medaili – stříbro v třídě Evropa na hrách v Aténách 2004. - Na hry v Pekingu se připravuje už na dvouposádkové lodi třídy 470 s Američankou Elizabeth Kratzigovou. Spolu letos dojely na mistrovství světa osmé, o rok dřív byly čtvrté. - Narodila se 26. března 1975, pochází z jachtařské rodiny. - Vystudovala Podnikohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické. - Má ráda suši a bílé víno. |
Na lodi jste bývala sama, teď máte parťačku. Jaká tohle byla změna?
Na začátku to byl šok. Když jsme jely první závody, Elizabeth na startu spustila a neustále mi podávala informace. Nebyla jsem na to zvyklá, všechno jsem musela vidět a řešit sama. Možná mě to až rozmazlilo a přestala jsem se sama dívat kolem. Ale když už jsem byla schopná řídit plachetnici, byla jsem taky občas schopná podívat se. To je optimální.
Jak se vy dvě snášíte mimo vodu?
Dobře. Spousta týmů, zvlášť ženských, musí být na břehu od sebe. My spolu můžeme sdílet hotelový pokoj a chodit na večeře.
Jste hodně rozdílné povahy?
Velmi. Možná jsme obě hodně cílevědomé a velmi silné osobnosti. Kolikrát máme na vodě problém se domluvit, obě máme svůj názor. Ale je to dobře. Neumím si představit, že bych jezdila s někým, kdo by mě poslouchal na slovo.
Podle čeho se na vodě rozhodnete, čí názor je správný?
Většinou to uděláme tak, jak chci já. Jsem kapitán. Zavelím a pak si to probereme na břehu. Velmi často nás musí rozseknout trenér. Každá jsme zodpovědná za svou oblast lodi. Elizabeth se stará o přední polovinu. Když si myslím, že má něco špatně, řeknu jí to. Buď to udělá, nebo ne, dopředu jí nepolezu. A naopak, druhá půlka lodi je moje – hlavní plachta, kormidlování, věci, které se týkají strategie, taktiky, řízení.
Jste taktik a stratég i v životě?
Myslím, že strategie na jachtařském závodě je velmi podobná té v byznysu. Studovala jsem na Vysoké škole ekonomické, pamatuju si hodiny, kdy nás učili, jak se řeší problém v managementu. Podobná strategie se dá aplikovat úplně všude. Takže ano, jsem, ale není to určitě tak cílené jako v závodě.
Tam to vypadá jak?
Před každou rozjížďkou si strategii nakreslím na loď. Maluju si na palubu centrofixem věci ohledně proudů. To běžně v životě nedělám.
Na proudy jachtaři žehrali po předolympijské regatě v Číně. Jaký ve vás tamní marína zanechala dojem?
Je to strašně smutné, ale je to špatně vybrané místo pro jachting. V srpnu tam skoro vůbec nefouká, jsou tam silné proudy.
V Číně se konalo i mistrovství světa. Zažila jste tamní komunismus?
Je to jiný komunismus, než který jsem znala z Československa. Vůbec si neumíte představit to neskutečné množství lidí. A ti nemají co dělat. Nevidím úplně do hloubky jejich problémů, ale vypadá to, že většina z nich má aspoň nějakou práci, ale v ní nemají co dělat. Je to oblast, kde je znečištěná voda, špinavé ovzduší, z komínů se valí hrozně tmavý čoud. Mistrovství světa jsme skoro nemohli odstartovat, protože oblast byla plná rybářských sítí a my do nich neustále naráželi. Napsali jsme organizátorům dopis, najela armáda a sítě vyklidila.
Při hrách v Pekingu slibují organizátoři čistý vzduch, zeleň...
Věřím, že najmou statisíce lidí, kteří nemají práci, dají jim barvu a řeknou, aby natírali kytky na zeleno. Ale že to bude opravdu čisté? Nevím.
Číňané vás prý i dost hlídali.
Nenervovalo mě to tolik jako ostatní, jachtaři ze západního světa z toho byli hodně špatní. Jen jednou nám asi na hodinu vlezli do bytu, chtěli po nás všechny doklady, sepisovali formulář. Tím mě omezovali. Ale že nás někdo hlídal, sledoval, počítal, to mi nevadilo. Spíš mě mrzelo, že kdykoli byl problém a zašla jsem do nějaké kanceláře něco zařídit, trvalo to strašnou dobu. A přitom jsem viděla ty stovky lidí, kteří jen postávají, posedávají.
Těšíte se na hry v Číně?
 KAPITÁN. Jachtařka Lenka Šmídová (na snímku) jezdí s americkou parťačkou Elizabeth Kratzigovou ve třídě 470. Obě jsou cílevědomé a silné osobnosti. "Ale na lodi to většinou uděláme tak, jak chci já. Jsem kapitán," říká Šmídová. |
