"Brzy se do toho pustím a příští rok na jaře bude knížka hotová," slibuje Křížek.
Před pár dny se vrátil domů z Brazílie, kde končila jeho obdivuhodná plavba. Jako první Čech v historii se prodral do extrémního závodu osamělých jachtařů Transat 6.50. A skončil třetí v pořadí sériových jachet.
Za necelých 27 dnů, s jedinou zastávkou na ostrově Madeira, zvádl trasu z Francie do brazilského přístavu Salvador de Bahía.
Mezi desítkami gratulací prý byl také e-mail od samotného Richarda Konkolského, který nyní žije ve Spojených státech. Co vám napsal?
Že ten závod a moji pozici často sledoval. A je moc rád, že další Čech pokračuje v tom, co on začal před třiceti lety.
Dají se srovnat jeho zaoceánské plavby s tou vaší?
Já nad tím hodně přemýšlel. Je to nesrovnatelné. Tehdy to bylo pro jachtaře nebezpečnější, pluli bez navigací. My máme GPS, řadu věcí pro naší bezpečnost. Ale zase je to víc na hraně. Minimum spánku, dehydrovaná strava. Konkolski třeba v knize píše, jak si před bouří na lodi udělal lívanečky a k nim otevřel lahvinku vínka. Přesto, já nejsem ani v desetině toho, co dokázal. I jeho dosažené časy byly úžasné.
Horolezci mají svůj Mt Everest, ten znamená nejvíc. Kam se podle těchto měřítek řadí závod Transat v jachtingu?
Je jednou z osmitisícovek. Já Atlantik zdolal třikrát. Poprvé s turistickou lodí, pak ve dvou na katamaránu. A teď sám závodně. To bych přirovnal k osamělému horolezci bez kyslíku na osmitisícovce.
|
Transat 6.50 |
Tu "horu" jste zdolal. Na co má člověk největší chuť, když po 27 dnech v oceánu vstoupí na pevninu?
Pařit (smích). Ta samota je strašně dlouhá, člověk se těší mezi lidi a chce si užívat života. Dobře jíst, dobře pít, prostě všechno.
Když Kateřina Neumannová vyhrála olympiádu, hned se odhadovalo, jak zlatou medaili dokáže zhodnotit. Lze prodat i úspěšný sólový závod přes Atlantik?
Nečekám, že se stanu tváří reklamních kampaní. Ale může mi to otevřít cestu k dalším projektům. V tomhle směru jsem si vybudoval lepší jméno. Ale s tou Katkou jste se jinak docela trefil.
Počkejte, jak to myslíte?
Když jsem se blížil k cíli, měl jsem na sobě tričko s olympijskými kruhy. Kvůli tomu, že na zádech má nápis Česká repulbika. A přitom jsem řval slova moderátora Pavla Čapka při finiši Neumannové do cíle zlatého závodu na olympiádě v Turíně. Mám to v sobě, je to můj nejsilnější sportovní zážitek v životě.
Stejně mě ale zajímá, kolik jste za třetí místo vyhrál.
Nejede o peníze, tak je to v pravidlech. Jede se o trofej. Tu dostanu 1. prosince na vyhlášení v Paríži. Ale je pravda, že řada závodníků má nasmlouvané finanční částky od svých sponzorů.
To nebyl váš případ?
Já měl slíbený sud piva, když to zvládnu, takže o motivaci bylo postaráno (smích). Důležité jsou pro mě jiné věci. S generálním sponzorem z Atlantik FT jsme se bavili o dalších možných projektech. A ta diskuse byla oboustranně vstřícná.
Už tedy máte další plány?
Zatím to nechávám otevřené. Jeden z partnerů třeba sehnal finance na osmnáctimetrovou loď, s níž se jezdí závody okolo světa. Uvidíme.
Na Transatu, který organizují Francouzi, jste byl označován jako člen "Ruské mafie". Jak to vzniklo?
A v partě jsme měli jednoho Holanďana, to byl náš západní agent. (smích) Vzniklo to z neinformovanosti, jakou má většina francouzských jachtařů. Třeba Poláka se ptali, zda má doma moře, zda tam fouká vítr. Slovince zase na to, zda jeho země leží v Rusku. Nakonec jsme si z toho začali dělat sradnu, mluvili anglicky s ruským přízvukem. A říkali soupeřům, že přijde velký Ivan a všechno jim vysvětlí, když se jim na nás něco nebude líbit.
Byl jste tedy Francouzům, kteří tvoří 80 procent startovní listiny, trnem v oku?
To vůbec ne, bylo to v nadsázce. Naopak, překvapily mě pochvalné reakce na internetu. Na party v cíli jsem si třeba hodinu povídal z absolutním vítězem Yves le Blevecem. Jachtařem, který v rekordním čase obeplul svět. Asi hodinu jsme se spolu bavili, přibližovalmi svůj další projekt. To mě hodně potěšilo.
V Brazílii jste stihl i jiné věci. Zasnoubil se s přítelkyní Lucií Váchovou, bývalou českou miss.
Už předem jsem uvažoval, že když dojedu až do cíle, spojím to s něčím velikým. A tohle byl životní krok. Luckou jsem si jistý. A sám sebou také, vlastně poprvé v životě.
A našel jste k zásnubám romantické místo, ostrov Morro.
Jedno z nejkrásnějších, kde jsem v životě byl. Prstýnek jsem pořídil ještě na Madeiře. Odhadem, protože se mi předtím nepovedlo tajně změřit potřebnou velikost. Naštěstí to vyšlo. A zásnuby byly 1. 11., takže to datum se mi bude dobře pamatovat (úsměv).
Za rok je olympiáda v Pekingu. Vy jste byl v Aténách jako kouč stříbrné Lenky Šmídové, předtím v Sydney jako kapitán české olympijské lodě. Chystáte se i na příští hry?
Možná jako bafuňář. Dokonce jsem dostal nabídku, abych v lednu letěl do Austrálie a trénoval jednu olympijskou posádku. Ale nepůjdu do toho. Chci si odpočinout. A taky nesouhlasím s tím, že jsou olympijské hry v Číně.
Vážně?
Podepsal jsem petici, která se hrami zabývá. Neměly tam být. Je to politická věc, která se navíc nepovedla. Olympiáda nepomůže k uvolnění atmosféry v Číně, naopak jen ukáže sílu její komunistické moci.
Jak dlouho vydržíte bez moře?
Poslední léta jsem u něj byl každý měsíc, tak uvidíme. Přemýšlím, že až budu psát knížku, poprosím kamaráda z Chorvatska, aby mě nechal u sebe v domku u moře pokojík. Tam budu psát a moře mi pomůže.
Co takhle přestěhovat se k moři natrvalo. To vás neláká?
Když mně je i v Plzni strašně moc dobře.
 Jachtař David Křížek vybojoval v závodě Minitransat ve své třídě třetí místo. |
