Poslední den hladověli úplně. Nejdřív šetřili. Ořechy jedli jen jednou denně, o dehydrovanou stravu se dělili. Sharp řešil "potravinovou krizi" trochu jako v pohádce o Popelce: snědl, co se zachytilo na palubě. I syrovou sépii. "Létající ryby si aspoň opražil na sporáčku. Já tu odvahu neměl. Ani normálně ryby moc nemusím," říká Křížek.
. jachtař Křížek odpovídal on-line |
Sám si vychutnával všechny drobnosti, třícentimetrový špalíček salámu žužlal i 20 minut. "Na oceánu máte k jídlu jiný vztah."
Přítelkyně Lucie, jež mu chystala balíčky, do každého přidala vzkaz a něco pro potěšení. "Jednou jsem dostal i tatranku. Dar z nebes. Říkal jsem, že až se vrátím, koupím celou krabici a nebudu jíst nic jiného. Od toho jsem ustoupil. Ale při nákupu jsem chtěl odnést úplně všechno."
V cíli závodu pak ke snídani spořádal několik omelet. Ale slavit se mu nechtělo. Dojezd na 23. místě pro něj byl velkým zklamáním.
. blog.idnes.czVíce o Davidu Křížkovi |
Tentokrát se zázrak nekonal. Hodně zklamala technika, třeba autopilot nefungoval. Za chyby ve volbě trasy mohl větrný počítačový program, který nezná bezvětří. To způsobilo, že navigační systém posílal loď právě do bezvětří a problémů.
Naopak mnozí soupeři měli nejnovější program až na 15 dní dopředu, a mohli tedy volit lepší trasu. Křížek o něm jako nováček netušil. Od kolegů se o něm nedozvěděl. Tahle lodní třída není totiž boj jen na moři, kde musíte jet neustále na plné pecky, i když máte mořskou nemoc a ruce rozedřené do krve.
"Spíš připomíná olympijský jachting, kde je obrovská rivalita a konkurence. Týmy nechtějí moc pouštět informace, atmosféra je trochu jiná než u Minitransatu, kde každý věděl, že je na oceánu sám a nikdy neví, kdy bude potřebovat pomoct."
I proto se Křížek do téhle lodní třídy asi nevrátí. "Není to moje krevní skupina. A nechci uvíznout na mrtvém bodě," uvedl.
Tím by rozhodně nebyl slavný Volvo Ocean Race, na který by se mohl dostat díky sponzorovi. Přesto o tom pochybuje. "Nevím, proč by měli chtít zrovna mě."
Třeba budou.
