Budou u toho celkem tři Češky - Karolína Bednářová, Romana Staňková a Ivona Svobodníková. A také tři Slovenky - Tatiana Crkoňová, Simona Kóšová a Dominika Valachová.
„Jsme tady taková kolonie,“ usmála se aachenská blokařka Ivona Svobodníková. „Je znát, že je nás tady tolik holek ze stejné země, když to tak řeknu.“
Není to na škodu?
Spíše naopak. Navzájem dokážeme lépe pochopit mentalitu a jednání dalších holek, což bývá ve většině zahraničních družstvech problém. A to vím z vlastní zkušenosti.
Takže čeština a slovenština by už mohly být oficiálním jazykem družstva?
S tím bojujeme od začátku sezony. Je velmi těžké nesklouznout k pohodlnosti a nebavit se mezi sebou naši mateřštinou. Avšak během tréninku to musíme překonat a mluvit anglicky, aby všechny hráčky rozuměly.
A mimo tréninky a zápasy?
Stává se, že hodíme nějaký vtípek v češtině a ostatní holky nerozumí. Ale máme tady také dvě Srbky a dvě Němky, které se mezi sebou rovněž baví svým jazykem a tudíž i my se někdy do jejich hovoru nemůžeme zapojit. Ale tak to bývá asi ve všech zahraničních družstvech. Velký zádrhel v tom nevidím, pokud nejde o problém v komunikaci na tréninku a v zápasech.
Znala jste se se svými nynějšímu českými a slovenskými spoluhráčkami už dříve?
S Bednářovou z reprezentace. Jsme opravdu dobré kamarádky a i to byl jeden z důvodů, proč jsem ráda podepsala smlouvu zrovna v tomhle klubu. Se Staňkovou jsme spolu hrály v Brně už od kadetek. Slovenky jsem trošku znala od vidění z nároďáku, hrály jsme proti sobě i jako malé holky.
Patří Češky a Slovenky do základní osy družstva?
Bednářová a Valachová určitě. V případě mě, Staňkové, Kóšové a Crkoňové je to jiné. Ze začátku sezony jsme byly s Crkoňovou v základu, ale o Vánocích jsem se zranila a zastoupila mě Kóšová. Trenér se ale nebrání střídání, takže se víceméně točíme.
Vy jste před Aachenem hrála za švýcarský celek Volley Köniz a francouzský Évreux Volley-Ball. V každém jste zůstala jen jednu sezonu. Proč?
Těžko říct. Asi proto, že v každém klubu bylo něco, co se mi nelíbilo. V prvním to bylo málo tréninků, v druhém se nám sezona nepovedla a spadly jsme do druhé ligy. Samozřejmě kdybych našla klub, kde mi vše vyhovuje, ráda bych zůstala, protože měnit působiště každý rok je opravdu na hlavu. Zvlášť, když je jiný jazyk, mentalita a pořád máte nové spoluhráčky. Člověku trvá, než si zvykne a než se zaklimatizuje.
V čem se jednotlivé zahraniční týmy, jimiž jste prošla, lišily?
Zatím se to opravdu nejvíce liší v kvalitě tréninku. Ve Francii ani Švýcarsku jsme tolik netrénovaly. Tady máme každý den dva tréninky a kvalitní. A to i proto, že jsme všechny profesionálky a jsme tak na každém tréninku. Ve Švýcarsku jsme byly jen čtyři profesionálky, a to je úroveň tréninků jiná. Ve Francii jsme sice také byly všechny profesionálky, ale trénink jsme měly většinou jednou za den a ještě od osmi hodin večer. Takže z tohoto pohledu se mi nejvíc líbí v Německu.
Pojďme k finále poháru. Je to pro Aachen největší úspěch?
V tuhle dobu je to pro nás všechno. Narozdíl od Česka, kde pohár není až tak důležitý, je to pro lidi v Německu jedna z největších volejbalových událostí. Takže to, že Aachen hraje finále poprvé v historii, je opravdu velký úspěch.
Vašimi soupeřkami jsou volejbalistky Allianz MTV Stuttgart, druhý tým ligy. Co od nich čekáte?
Budou bojovat a nevzdají se za žádného stavu. S tím bohužel můžeme mít trochu problém, protože my se necháme rychle uchlácholit, lidově řečeno uspat. A pak máme velký problém se opět dostat do tempa.
Co by se muselo stát, abyste pohár vyhrály?
Všechny holky bychom musely mít svůj den, musely by nám padat balony do hřiště i se štěstím. Prostě by nám muselo vycházet vše, na co sáhneme.
Ivona Svobodníková
V lize jste zatím šesté. Nač si ve zbytku sezony věříte? Může vůbec někdo ohrozit suverénní Drážďany?
Drážďany teď mají opravdu šílený program. Hraji Ligu mistryň, s čímž je spojeno hodně cestování a tudíž i hodně únavy, která by v konečném důsledku mohla ovlivnit nějaké zápasy. V našem případě jsme neskutečně šťastné, že jsme v play-off. Náš soupeř bude Schwerin, takže uvidíme v jaké formě budeme po finále poháru.
Jaká je úroveň německé ligy?
Kdybych ji měla srovnat s francouzskou, neřekla bych, že je tam až tak velký rozdíl. Německa liga má určitě jedno plus - tady může porazit každý každého. Třeba i deváté družstvo druhé. S českou ligou se to moc srovnávat nedá, protože u nás máme zřídkakdy zahraniční hráčky.
Víte, proč se váš klubu jmenuje Ladies in Black, tedy Dámy v černém?
Před pár lety se jmenoval Allemania Aachen, ale kvůli změně sponzora si změnil i název. Nevím proč zrovna Dámy v černém, ale aspoň můžeme nosit černou barvu, která všem sluší.
