V play-off šla Ivana Plchotová poprvé do hry ve třetím semifinále extraligy proti Olomouci. Leč po jednom z výskoků musela střídat. „Cítila jsem v patě pnutí, hrozilo, že by mi praskla achilovka,“ povzdechla si.
Nepomohla Ostravankám odvrátit středeční porážku 0:3 a čtvrteční utkání sledovala z tribuny. Po prohře 1:3 a konci finálového snu utěšovala slzící spoluhráčky.
Plchotová se vrátila na hřiště v polovině března. Před tím od května pořádně nehrála. „V říjnu jsem byla na turnaji v Turecku, jenže tam jsem si patu znovu úplně odrovnala,“ přiblížila zdravotní trable, kvůli nimž přerušila kariéru.
Z možného angažmá v Halkbanku Ankara sešlo a jela domů. „Jeden lékař tvrdil, že to spraví masáže, druhý mi patu opíchal a řekl, že můžu hrát. Až přes ostravský klub jsem se dostala k odborníkovi v Olomouci, který mě už snad dá dohromady. Nejde o nic mimořádného, podobné problémy mají fotbalisti.“
Když bolesti zmizely, zapojila se do přípravy v Ostravě. „Zkoušela jsem to s holkami, jestli je pata v pohodě. Ale jít skoro po roce na plac nebylo vůbec jednoduché. S trenérem Pommrem jsme byli domluveni, že uvidíme, jak to půjde. Záleželo na něm, jaký mi dá prostor.“
Takže se na hřiště necpala? „Ale cpala...,“ směje se. „Ne, to si dělám legraci. Vážně to byla věc domluvy s koučem.“
Místo v základní sestavě Ostravy neměla, nedostávala se do hry tolik, jak byla zvyklá. „O tom to vůbec nebylo,“ namítla. „Zdejší holky spolu hrají hodně dlouho, ony si vybojovaly účast v play-off, všechno. Spíše jsem se jim snažila pomoci zkušenostmi.“
Navíc ji lékař upozornil, že pata může vydržet jednu dvě sezony, ale také že se šlacha může brzy utrhnout, či natrhnout. „Vedení Ostravy vědělo, do čeho jdeme.“
Ivana Plchotová žije v Ostravě s italským manželem Valeriem Saviem, rovněž volejbalistou. Chystají otevření zmrzlinárny. „Máme připravený koncept prodejny, kdy bychom zmrzlinu i sami vyráběli, protože manžel má výborné zmrzlináře v rodině,“ podotkla blokařka. „Ale než se k tomu dostaneme, tak jsem chtěla trénovat s holkami a pomáhat jim.“
Plchotová odešla z Ostravy před čtrnácti roky. Za tu dobu prošla sedmi kluby v Itálii, Polsku a Rumunsku. Vrátila se domů definitivně? „Beru to tak. Asi jo. Tak nějak jsem k tomu dozrála, ale nebyla jsem si jistá, zda to bude Ostrava, i když je moje srdeční záležitost.“
Připouští, že ve 34 letech už pomýšlí na konec kariéry. „Chtěla bych mí děti, ale dokud nejsou a dokud nemáme ani tu zmrzlinárnu, tak bylo pro mě lepší ještě hrát. Volejbal mě baví.“
A doufá, že si ho ještě zahraje, byť to tuto sezonu už nestihne. Ostravu čeká už jen souboj o třetí místo na dvě výhry s KP Brno, který začne za týden. „Neříkám, že teď ukončím kariéru, ale hlavní slovo budou mít doktoři. Uvidím, jestli budu schopna ještě hrát vrcholově.“
