Sveřepý tenisový šampion, který bez pukrlat a vytáček pochoduje za svým cílem. A sfinga trůnící bez sebemenšího projevu vášní v lóži při zápasech Andyho Murrayho zhruba o čtvrtstoletí později.
To jsou jeho nejznámější podoby. Jenže dá se taky potkat tuze přátelský a vtipný Lendl. V zákulisí Ashe Stadium se zdraví s bývalými soky a dalšími známými. „Je příjemné je zase vidět. Na druhou stranu mám rád svůj klid,“ říká
pobaveně. A tak se na US Open stavil jen na začátku a vrátí se až na finále.
Může se v něm objevit Tomáš Berdych? Sledujete, jak pracuje s vaším bývalým kolegou Danim Vallverduem?
Držme mu palce! Co tak zdálky pozoruju, kluci dlouhodobě makají. Někdy se to musí ukázat. Dřina se neprojeví za týden, ale za šest, devět nebo dvanáct měsíců. Doufejme, že to tak bude i u Tomáše.
Už přes rok netrénujete. Co by se muselo stát, abyste se vrátil?
Musela by nastat ideální situace, jaká byla s Andym. A taky mi teď vyměňují
kyčle. Jednu už mám novou, druhou mi udělají na podzim. Dokud nebudu fit, ničeho se nedotknu. Přece nemůžu říct hráči: „Hele, čau za dva a půl měsíce.“
Jak jste snášel tu operaci?
Nevím, já spal.
Dobrá, myslím spíš tu rehabilitaci. Jak dlouho vás omezovala?
Spočívala v co nejčastější chůzi. Potřeboval jsem tu nohu posílit. Po týdnu jsem chodil bez hole. Za tři týdny by si už nikdo nevšiml, že jsem byl na nějakém zákroku. Musel jsem jenom počkat pět týdnů po operaci, abych mohl začít hrát golf.
Kde vás opravovali?
Na Floridě. Dělám si legraci, že mají hodně zkušeností, protože tam žije hodně starých lidí.
Jsou tyhle potíže následkem vaší tenisové kariéry?
Stoprocentně. Hodně kluků mého věku má totální endoprotézu za sebou. Třeba Connors třikrát. To jsou ty betony.
Nenudíte se doma?
Určitě ne. Ráno vstanu brzo a přijdu domů, když už je tma.
Co mezitím podnikáte?
Zastavím se u nás v klubech, zahraju si golf, projedu se na kole.
Serena Williamsová tady na US Open útočí na kalendářní Grand Slam. Co tomu říkáte?
Oprávněně je to téma turnaje. Myslím, že to může dokázat. Měl jsem velké štěstí, že jsem už jeden Grand Slam viděl v osmdesátém osmém. Steffi Grafová k němu přidala ještě zlatou olympijskou, to asi už nikdy neuvidíme. Ale jestli Serena vyhraje Grand Slam, bude to fantastické.
Po světě se rozebírala aféra, kterou způsobil Australan Kyrgios. Urazil při zápase Švýcara Wawrinku. Vy jste zažil raubíře McEnroea či Connorse. Pohoršuje vás jeho chování?
Myslím si, že se to bohužel moc rozebírá. Dostal trest, jestli je to málo nebo hodně, to ať si každý rozhodne sám. A čím dřív se o tom přestane mluvit, tím líp. Měli bychom se soustředit na dobré zprávy a pozitivní příklady.
Mají to teď tenisté těžší? Všude mikrofony, lidé je natáčejí a fotí.
O tom není pochyb. Kamery, sociální sítě... Někdo hodí při tréninku raketou
a už se to všude pitvá. Ale zase o tom kluci vědí a měli by si dávat pozor. Když se podíváme celkově, tak ti nejlepší hráči dělají tenisu parádní jméno.
Loni se tu uskutečnila vzpoura podceňovaných a ve finále se utkali Čilič s Nišikorim. Kdo je podle vás největší favorit letos?
Léto vždycky ukazuje, kdo hraje dobře. Novak Djokovič, Andy Murray, Roger Federer. Je těžké hledat kandidáty ještě někde jinde.
Federer v Cincinnati oslnil útočným stylem. Prahne po 18. titulu z grandslamu. Vyjde mu to tady?
Díky rozestavěné střeše na centrkurtu tolik nefouká, což Rogerovi vyhovuje. Jenže zvládnout sedm zápasů na tři vítězné sety je úplně jiný úkol. Kurt je tady pomalejší, v Cincinnati mu šel víc na ruku.
Pořád přejete Murraymu?
Samozřejmě. Strávili jsme spolu přes dva roky, prožili spoustu krásných okamžiků. Pořád si při jeho zápasech musím připomínat, že není potřeba rozebírat, co dělá. Už se na něj můžu dívat jenom jako fanoušek.
LENDL NA TRIBUNĚ. Zadumaný Ivan Lendl jako trenér Andyho Murrayho
Jste překvapený, jak mu to klape s trenérkou Mauresmovou?
U Andyho je klíčovou otázkou motivace. On má vždycky natrénováno, ale otázkou je, jak je motivovaný na turnaje. A vypadá to, že momentálně je motivovaný velice dobře.
Co říkáte na Nadalův pád? Sám tvrdí, že potřebuje jen nabrat sebevědomí.
Hlava je samozřejmě velice důležitá. Když se tady podíváte na tréninky,
tenis umí všichni. Rozhoduje, kdo dokáže zahrát v kritickém okamžiku.
Sebevědomí čerpáte z vítězných zápasů. Těch Rafa tolik nemá, takže je na tom hůř, než byl. Jakmile si ale začne víc věřit, bude velice nebezpečný.
Na nečekaných výsledcích se projevuje dlouhá sezona, po níž následuje jen krátká přestávka. Mají to tenisté těžší než ostatní sportovci?
Podobné to má golf... Týmové sporty ne. V cyklistice se ukazuje, jak je těžké vyhrát dva z těch tří největších závodů za sebou. Contador na to dojel ve Francii. A na Vueltě zase neměl síly Froome. Aby někdo vyhrál všechny tři túry, to asi neuvidíme. To by bylo neuvěřitelné.
Které sporty vás vlastně nejvíc baví?
Hokej, golf, tenis. Trošku sleduju fotbal, atletiku, cyklistiku.
Budete na Floridě chodit na Jágra?
Už se na to chystám. My jsme si s Jardou dali oběd v ten den, kdy podepsal
s Panthers novou smlouvu. Slíbil jsem mu, že se na něj přijedu podívat. Můžu každý zápas sledovat doma. Nepotřebuju někam dvě hodiny jezdit. Ale kvůli Jardovi udělám výjimku. Třeba když budou hrát s Chicagem.
Proč právě s Chicagem?
Můj kámoš trénuje Blackhawks.
Joel Quenneville?
Ano. On je z Hartfordu. Za ním se rád zajedu podívat. Když naposled vyhráli Stanley Cup, stáhl jsem jeho fotku z novin a poslal mu zprávu: „Třikrát vyhrát je fajn, ale udivuje mě, že ve svém věku ještě zvedneš pohár nad hlavu.“
Zůstalo vám pouto k Hartford Whalers, jichž jste kdysi byl spolumajitelem? Teď jsou přestěhovaní do Caroliny.
Ano. Přeju Hurricanes, protože tam můj dobrý kámoš dělá generálního
manažera. Ronnie Francis.
Ten byl Jágrovým oblíbeným centrem a vzorem, když číslo 68
začínalo v Pittsburghu.
Ron je super chlap. Moje malá holka, ta čtvrtá, měla ráda hokej. Jednou
přijdu domů a ona má na zdi plakát hráče, který měl trable s alkoholem
a bral drogy. Řekl jsem jí: „Toho tu nechci vidět!“ Rozbrečela se, že za plakát utratila tři dolary. Říkám: „Tady máš pět a sundej ho.“
Co ona?
Za chvíli přišla dolů, že už ho vyhodila. Ale že prý neví, komu má fandit.
Tak jsem navrhl Francise: „Je z Hartfordu, hraje za Pittsburgh. Fajn člověk.“ Kývla a upnula se na něj. Pak jsem mu zavolal a on jí poslal dres ze zápasu, který sledovala.
Vážně?
Dostala ho na Vánoce. Byla nadšená a říká: „Hele, tady je značka po puku. On tenkrát dostal do prsou!“ Doufám, že Hurricanes pod Ronem půjdou nahoru.
ODPAL. Ivan Lendl při golfu na Černém Mostě.
Co vás ještě na NHL zajímá?
Teďka se těším na toho McDavida. To je báječný mladý hráč. Přichází do Edmontonu, kde kdysi hrál Gretzky. I proto to nebude mít lehké. Jsem zvědav, jestli ho ta srovnání budou srážet, nebo jestli ho to nabudí, aby pracoval ještě líp. Když v prvním zápase udělá čtyři body, noviny napíšou, že Gretzky jich
měl pět. Těžko někdo může být lepší než Gretzky. Ale jestli má někdo
šanci, je to McDavid.
Dělá dojem, že je na tenhle tlak připravený. Co soudíte vy?
Taky si to myslím. Před mistrovstvím světa juniorů jsem o něm viděl několik filmů. Na svůj věk je velice vyzrálý. Pracuje na sobě. Mrzí mě, že ho nedostala moje Carolina. Nebo Florida, abych ho měl blízko.
Do Edmontonu máte daleko, že?
To ano. Taky mi vadí, že kvůli časovému posunu začínají zápasy Oilers
u nás dost pozdě. Chodím brzo spát, takže si je budu muset nahrávat, abych viděl, jak McDavid hraje. Sledoval jsem play-off OHL, a kdyby jeho spoluhráči uměli trefit poloprázdnou bránu ze tří metrů, sbíral by osm bodů za zápas. A ne 2,6.
Věříte, že se rozzáří i v NHL?
Bude vedle sebe mít hokejisty, kteří dokážou trefit bránu. Ale proti němu se postaví silnější soupeři. Bude strašně fajn ho pozorovat.
