„Dosud jsem si myslela, že největší bolest je zánět slinivky břišní, ale ten třetí zápas to překonal,“ povzdechla si ostravská kapitánka Iva Nachmilnerová, civilním povoláním lékařka neuroložka.
Co se stalo?
Předváděly jsme celkem bojovný výkon. Holt někdy je sport takový, že na konci zabolí. Celou sezonu jsme hrály lépe než Brno, porazily jsme ho v evropském poháru, ale takové je play-off, rozhodují dva zápasy na konci sezony. Nevím, co se na nás podepsalo, jestli větší únava klíčových hráček nebo se Brňanky lépe vyspaly. Blahopřeji jim.
Nebyly jste přemotivované?
To ne. Některé jsme už starší hráčky a docela i rozumné. Navíc nás vede trenér (Zdeněk Pommer), který umí ovládat psychickou stránku týmu, v tom chyba nebyla. Je to hořké, když celý rok makáte, hrajete dobře, daří se vám a v rozhodujících chvílích se hraje o dva balony. To bolí.
A nebylo v tom podcenění, když jste během sezony byly lepší než Brňanky?
Brno je plně profesionální tým, má vyšší rozpočet než my. Má několik zahraničních profesionálek. Nemůžeme říkat, že nás porazil nějaký outsider, to vůbec ne. Brno má slovenské reprezentantky, šikovné americké blokařky. Zůstaňme na zemi. Brno má sice také studentky, ale v našem družstvu převládají. Na to se ale nechci vymlouvat. Bylo to o několika koncovkách.
Hodně ostravských hráček letos studia končí. Jak moc hrozí, že odejdou jinam?
To hrozí v každém týmu. Je to problém našeho manažera (Miloše Matuly). Věřím, že se podaří některé holky udržet a jiné zase sehnat. Do toho ale nevidím, je to věc smluv a manažerů. Nějaké odchody jsou v plánu, ale Ostrava vždy stála na týmovém výkonu, a tak doufám, že to tak zůstane. A v příští sezoně se těším i na naše fanoušky.
