Kráčela k mantinelu, očima vyhledala trenéra Petrova, ukázala mu dva vztyčené prsty. Přikývl. Na světelné tabuli se rozsvítila cifra 502. Pokus o nový světový rekord. Devatenáctý v kariéře okaté, copaté ženy z Volgogradu.
Skryla hlavu do bundy, meditovala, modlila se. Otřela tyč, roztleskala publikum. Na obří videostěně zazářila prosba k divákům: "Udělejte hluk." Z oblohy se spustil hustý déšť. Isinbajevová třikrát shodila laťku, padla do vodní lázně na doskočišti. Otřepala se a teatrálním gestem naznačila, jak moc je mokrá. Vzápětí celá rozesmátá posílala polibky fanouškům.
"Dnes bylo vítězství důležitější než rekord. Neobjednala jsem si na něj správné počasí. Také jsem příliš dlouho čekala," bilancovala.
Když finále tyčkařek teprve začínalo, rozložila si na trávě karimatku a ulehla na ni. Vynechala sedm postupných výšek, teprve po dvou hodinách vstoupila do soutěže na 460 centimetrech. Když ve hře zůstávaly pouze čtyři soupeřky.
"Ale rekord zase přijde. Už brzy," slíbila.V salonku hotelu Scandic Europe poskytla Jelena Isinbajevová MF DNES exkluzivní rozhovor.
Loni jste řekla: Nemám žádné limity? Stále to platí?
(zdvihne obočí, pohlédne ke stropu) Ano. Mým limitem je jen nebe.
Překonáte tedy i 520 centimetrů?
Proč ne? Všechno je možné, když věříte sami v sebe.
A šest metrů?
Klidně – až chlapi skočí 7 metrů.
Všude se vás ptají, kdy bude další světový rekord. Už tu otázku nenávidíte?
Nemám s ní problém. Očekávám další rekordy sama od sebe, chápu, že o nich chtějí slyšet i novináři.
Od kouče Trofimova, který vás vychoval, jste loni odešla k trenéru Petrovovi.
Z jakého důvodu?
Potřebovala jsem nový impulz. Po minulé sezoně jsem si připadala vyhořelá, znuděná. Všechno jsem vyhrála, ale zároveň ztratila motivaci. Musela jsem něco změnit.
Teď jste šťastná?
Mnohem šťastnější než loni. Upravila jsem i techniku, díky tomu se mohu rozbíhat rychleji a nabrat větší rychlost.
Létáte nad laťkou. Vydala byste se i s raketou na Měsíc?
Přemýšlela jsem o tom. Ale bála bych se. Se Sojuzem někam do kosmu, to není pro mě.
Nevyhledáváte dobrodružství?
Mám ráda vzrušení jiného typu. Ještě tak skočit s padákem z letadla by bylo O. K.
Jaká událost ve vás rozproudila nejvíc adrenalinu?
Minulá olympiáda. Dvakrát jsem shodila laťku, přesto jsem si ji pokaždé nechala zvýšit. Posledním pokusem na 480 jsem zachránila zlato – a hned potom překonala rekord. Byla jsem z toho tak vynervovaná, že jsem vůbec nemohla spát. Celou noc jsem nezamhouřila oka.
Toužila jste po automobilu BMW X5. Už ho máte?
Mám BMW X3, hodí se k ženám víc. X5 je vhodnější pro muže.
Vaše výkony se však vymykají běžným ženským měřítkům, ne?
(koulí očima) Dobře, popřemýšlím o změně auta.
Jste rychlá řidička?
Můj osobní rekord je 220 kilometrů za hodinu.
Vážně? Na českých dálnicích je nejvyšší povolená rychlost 130.
A u nás ve městě jen šedesátka.
Cože? Vy jste jela 220 ve městě? No...
(tváří se jako provinilá školačka) Měla jsem celou tu dobu zelenou vlnu.
Když pozoruju vaše gesta, byla by z vás dobrá herečka.
O. K. Po kariéře se stanu slavnou herečkou. Lidé za mnou budou chodit a říkat: Vás odněkud znám. Nebyla jste ta tyčkařka?
Jaká role vám sedne?
Komedie. Nebo v akčním filmu. Hlavně nic ubrečeného, prosím. Žádné och, miluju tě, lala, bla bla. Nemám ráda zamilované slaďáky.
Co takhle Bond girl?
Nebo role v Terminátoru 4, ne? Víte co? Stačí mi, když v tom filmu bude hrát Jim Carrey.
Kdybyste se nestala tyčkařkou, kým byste dnes byla?
Prezidentkou své vlastní firmy.
Už nějakou máte?
Ne. Teprve budu mít. Snad.
Nenávidíte porážky. Platí to jen v atletice?
V celém životě. Až zestárnu, asi pochopím, že každá porážka není tak nesnesitelná. Ale zatím je neumím akceptovat. Ani třeba v tenise.
Hrajete ho se Sergejem Bubkou? Jeho syn je tenisovým profesionálem.
Se Sergejem radši ne. Vlastně jsem ho hrála jen čtyřikrát. A prohrála jsem, protože mi pořádně nevysvětlili, co mám na kurtu dělat.
Jak často s Bubkou hovoříte?
Většinou po závodech. Nebo mu zavolám, když potřebuju poradit.
Je vaším idolem?
Spíš mentorem.
Měla jste nějaké idoly?
Nikdy. Jen sama sebe.
A máte sny?
Pouze cíle. I když... Jeden sen vlastně mám: zaplavat si v moři s delfíny. Zbožňuju delfíny.
Údajně vám nabídli italské občanství. Za šest milionů dolarů.
To není pravda. Tu zprávu si vymyslely německé noviny. Zůstanu Ruskou do konce kariéry.
Ale z Volgogradu jste se přestěhovala do italské Formie. Proč?
Protože se mi tam líp trénuje.
Taťána Lebeděvová o Volgogradu říká, že život je tam nebezpečný. To nebyl důvod?
Ne. Není tam sice tak bezpečno jako třeba ve Formii nebo v Monaku, ale jinak je Volgograd klidné, pěkné město se spoustou mladých lidí. Mám ho ráda.
Jste také skvělá tanečnice. Které tance máte nejraději?
Disko. Povoluju si ho na konci sezony. Po finále Grand Prix jsem vždycky chodila na diskotéku. Nonstop tanec do šesti ráno. Paráda!
Před svými skoky se naopak potichu modlíte. Co si říkáte?
(dlouho mlčí, pak vzdychne a usměje se) To je moje velké, velké tajemství. Je nutné, abych ho znala jen já.
Byla jste v dětství gymnastkou. Co je nebezpečnější: gymnastika, nebo tyčka?
Obojí je nebezpečné. Ale já si ty sporty vybrala, počítám s rizikem.
Byla jste jako gymnastka často zraněná?
Jako každá. Občas nějaký ten vykloubený kotník.
A vaše nejhorší zranění v tyči?
(mává rukama) Ne, ne, už se nebavme o zraněních, jsem pověrčivá.
Tak raději o slávě? Německý tyčkař Lobinger prohlásil: My muži jsme jen gladiátoři před velkou Jeleninou show. Souhlasíte?
Vážně to řekl? Přitom mužská tyčka je teď zajímavá. Nemají jasného lídra, a nikdo proto netuší, kdo vyhraje. Ale jestli to myslel vážně, přijímám. Jsem ráda lídrem.
I ženská tyč se vyrovnává, letos na mítinku ve Stockholmu jste podruhé za poslední tři roky prohrála. Je teď pro vás složitější vítězit?
(zamračí se) Nevím, proč se mě na to ptáte.
Zajímá mě, zda se nyní soupeřek víc obáváte.
O. K. zlepšily se, chtějí také vyhrávat. Jenže i já mám stále rezervy.
Jste už v Rusku celebritou?
Jak se to vezme. Nejslavnější herci nebo zpěváci jsou větší celebrity.
Hovoří s vámi prezident Putin?
Bavili jsme se s Vladimirem Vladimirovičem na olympiádě. Nebo když mi předával řád. Je to velice dobrý a přátelský muž.
Zato s vaší předchůdkyní na světovém trůnu Feofanovovou jste byly v nepřátelském stavu. Stále trvá?
Nemůžu se přátelit s někým, kdo je jednou z mých největších rivalek.
Loni jste odřekla start na ostravské Zlaté tretře. Uvidíme vás někdy v Česku?
Možná v příštím roce. Prý jste změnili termín vašeho mítinku na konec června. Což je pro mě přijatelnější než konec května, kdy se teprve připravuju a nezávodím.
Skočíte v Ostravě světový rekord?
Pokaždé ho chci skočit. Jsem přece profesionálka, ne?
Bakalářka, nadporučík železničních vojsk i milionářkaV krvi jejího otce Gadži Gadžijeviče Isinbajeva koluje divoká dagestánská krev. Ona sama má úsměv, oči i charizma Julie Robertsové. Je krásná, nezkrotná, bohatá, ctižádostivá. Cokoliv Jelena Isinbajevová dělá, dělá rychle. V květnu 2004 se stala členkou armádního sportovního klubu železničních vojsk. V hodnosti praporčíka. Letos už je nadporučíkem. Loni získala bakalářský titul na institutu tělesné výchovy. Vzápětí zahájila studium magisterské. Především však během tří let vylepšila světový ženský rekord ve skoku o tyči o 19 centimetrů! "To děvče je naprosto unikátní. Přepisuje rekordy tak snadno jako kdysi já," řekl o ní legendární Sergej Bubka. V roce 1985 pokořil v tyči magickou hranici šesti metrů. Isinbajevová se loni stala první ženou, která překonala pět metrů. Oba patří do jiné dimenze než zbytek tyčkařského světa. Zatímco Bubkův stařičký světový rekord je 614 centimetrů, žádný jiný muž dosud nepřeskočil více než 605. A Isinbajevová? Na kontě má výkon 501. Nejlepší ze soupeřek, krajanka Feofanovová, o 13 centimetrů méně. "Jelena je o dvě třídy lepší než ostatní," míní český kouč Boleslav Patera. Polka Pyreková ji sice letos na mítinku ve Stockholmu porazila, přesto na evropském šampionátu přiznala: "Příliš jsem nevěřila, že by se mi to mohlo znovu povést." Přitom se Isinbajevová k tyči nachomýtla náhodou a proti své vůli. Stala se žákovskou mistryní oblasti v gymnastických prostných, jenže narostla na 170 centimetrů. "Trenér sportovního gymnázia mě tedy v patnácti převelel do atletického klubu. Zpočátku jsem z toho byla v šoku," vypráví. Za rok však už jela s tyčí na juniorské mistrovství světa. A díky ní je nyní i zámožnou ženou, milionářkou. Z atletek jen Marion Jonesová v časech své největší slávy inkasovala vyšší startovné. Ruska přijímá pozvání na mítinky za 40 až 50 tisíc dolarů. Loni v Londýně jí navrch vyplatili prémii 50 tisíc dolarů za světový rekord a stejnou částku jako speciální bonus za překonání hranice pěti metrů. Zlé jazyky tvrdí, že peníze Isinbajevovou kazí. Má BMW X3, nového peugeota, chce jachtu. Finance sehrály údajně hlavní roli při jejím přestupu od trenéra Trofimova k Petrovovi, bývalému kouči Bubky. "Už má v hlavě jen peníze," říká zavržený Trofimov. "Mám v hlavě rekordy. A s nimi přicházejí peníze," reaguje ona. |
