Říká se, že jde o nejtěžší závod světa napříč všemi sporty. Není to přehnané konstatování?
Těžko srovnávat s ostatními sporty. Ale havajský Ironman je vyvrcholením celého seriálu, dostanou se tam jen ti nejlepší.
Takže je nejnáročnější právě top obsazením startovního pole?
Přesně tak. Navíc se říká, že je to nejnáročnější, co se týče podmínek. Vlhkost vzduchu, obrovské horko, vítr na kole.
Vy jste se na Havaj kvalifikoval na jaře závodem v Jihoafrické republice. Přitom to byl teprve váš druhý Ironman. To je celkem rarita.
Ještě předtím jsem si zkusil závod ve Velké Británii. To bylo zlomové, protože mě to strašně chytlo.
Co znamená zkusit si Ironmana? To jde prostě tam přijet a bez přípravy do toho skočit?
Byl to ode mě takový pokus, zda to zvládnu a můžu se tomu věnovat. Čas dobrý nebyl, ale pral jsem se.
Doběhl jste v čase přes 11 hodin, v Africe byl už o dvě hodiny rychlejší. Byl jste už v jiné kondici?
Od britského závodu jsem se začal na Dukle s přispěním Author Teamu intenzivně připravovat.
V Africe jste skončil 18. z patnácti stovek závodníků. Mezi amatéry byl nejlepší. To je slušný pokrok.
Taky jsem se cítil úplně jinak. Běžel jsem na čas a hlídal si soupeře. V Británii jsem myslel jen na to, až uvidím cíl. (smích)
Říká se, že po dokončení Ironmana zestárnou závodníkovy orgány o 11 let. Slyšel jste to?
Jo, ale těžko tomu věřit. Pohyb je přece zdravý. Také jsem ale slyšel, že dokončený Ironman vám změní život. A to se u mě splnilo.
Na Havaji startujete mezi amatéry. Máte ambice pokročit v kariéře dál a být profesionálem?
Pevně věřím, že právě finále Ironmana mi otevře dveře do profesionálního světa. Kdo ví, pak zkusím třeba olympiádu.
